Září 2018

Baby nebude sedět v koutě.

11. září 2018 v 0:16 | Miss No Strong |  diary
Vyhrožovali mi, že mi to tu zruší. Nemohla jsem to dovolit. Jednoduše nemohla.
Tahle stránka drží příliš mnoho mojí osobnosti. Jak se na to tak dívám, v roce 2012 jsem ze sebe sdílela 148 kousků. Je to 6 let zpátky. Šílené.
Tenhle blog se mnou zůstal déle než většina mých přátel. Svým způsobem je to ten nejlepší přítel, kterého jsem kdy měla. Prošel se mnou těmi lepšími stejně jako i těmi horšími okamžiky. A víme, že jsem těch horších měla víc než těch lepších. Že jo, zlato?

Nechápu, že jsem tu naposledy byla víc jak před rokem. Tolik se toho změnilo. Asi i já jsem se změnila... svým způsobem.
Často vzpomínám na to, jak mi Frouš říkal, že až budu starší, všechny ty temné chvilky z mého života postupně vymizí. Prostě jen tak. A ne, neříkal to nijak citlivě.
Ale víte co?
Nezmizely. Ne úplně.
Myslím, že už to tak nějak vždycky bude část mě a zjeví se v nestřeženém okamžiku. Když jsem sama doma a moje mysl bloudí všude možně a cítím ten známý temný šelest jen kousek ode mě a samovolně vypustím ten tolik známý povzdech...který je možná i svým způsobem blažený. Myslím, že každému, kdo vás zná, vás něco připomíná. Písnička, film, věta, místo, cokoliv. Ale čím si připomínate sami sebe? Já si sama připomínám těmito zoufalými okamžiky, které nenávidím a miluju zároveň.
Pokaždé z nějakého důvodu přijdou. Nevím proč. Nevím kdy. Ale takhle se aspoň neztratím ve spirále všedního života, ze které se mi často točí hlava.

Dospělý život je nuda. Je monotónní. Je únavný.
Nechci být dospělá.

Mám pocit, že se pořád stěhuju, hledám svoje místo. Otázkou je, jestli ho někdy najdu.
Paradoxně pořád zůstávám v Brně.
Útěchou zůstává, že na dospělý život nejsem sama. Goofball pořád zůstává, je to snad jediná stálice v mém životě, jako můj osobní karavan, se kterým ať jdete kamkoliv, pořád máte pocit domova.
Je právě v téhle posteli, ve které vyklepávám přiopilá písmena na klávesnici jakoby to bylo naposledy včera. Do které lehávám každý večer, občas si rozsvítím světýlka připevněná izolepou na čele postele, protože to vypadá pohádkově. Vracím se za tím stejným mužem, abych mu uvařila večeři, vyprala prádlo a dala pusu na dobrou noc. Za mužem, kterého si chci jednou vzít a chci s ním mít děti.
Čím dál víc.
Je to svým způsobem děsivé, protože přece ještě nejsem tak stará, abych chtěla mít děti. Ale nedávno jsem přišla na to, že to nemá co dělat s věkem. Je to osobou, se kterou či kterou žijete. Nebo obojí dohromady, pokud máte to štěstí. Divím se, že mě to nenapadlo samotnou, ale přišla jsem na to až po socializaci s ostatními dívkami či ženami, ať už stejného nebo silně podobného věku.
teď jsem strašně dlouho psala slovo "socializace". alkohol opravdu vymývá mozky.

Po roce jsem byla zpátky v Egyptě.
Stejně tu zemi miluju a říkejte si, co chcete.
Pořád stejný pocit - odlet a zanechání veškerých starostí na runwayi. Vystoupení z letadla a ta nejpříjemnější rána do obličeje, jakou si dokážete představit. Slastný okamžik, kdy vám mořská voda pohladí chodidla a přivítá vás těmi nejsladšími slovy šeptanými klidnými vlnami za svitu rozesmátého slunce, které má stejnou radost, že vás vidí jako vy. Vůně radosti a odpočinku spolu s opalovacími krémy. Celodenní milování se se svitem, které vás nutí změnit se, když už ne jinak, tak alespoň v tom, že nasajete jeho lásku a necháte svoji pokožku alespoň o něco ztmavnout.
Musela jsem být v minulém životě Kleopatra, jinak si nedokážu vysvětlit svoji posedlost touhle zemí.
Přísahám, že než umřu, podívám se do Káhiry.
Je mi jedno, co mě to bude stát.

Ještě jedna věc mi pořád vrtá hlavou.
Není to tak dávno, co na mě měl Ch. vcelku zvláštní prosbu.
Ch. si určitě pamatujete, nevěřím tomu, že ne.
Chtěl po mně příběh.
ten hulvát, co?
Ale ne.
Příběh o lásce.
Příběhů o lásce je spousta. To by nebyl ten problém. Chce milostný příběh od zajímavého člověka, aby mohl dát dohromady projekt o tom, kolik podob dokáže mít Opravdová láska.
První problém - nejsem zajímavá.
Druhý - nevím, jakou podobu pro mě má láska.
Respektive, má jich strašně moc...a myslím, že si nedokážu vybrat jenom jednu.
Pro mě se jedna láska skládá z milionu, možná i miliardy podob.
Tohle si ale zaslouží samostatný článek.
Nebo možná samostatný příběh ;)