Listopad 2016

jdu si poplakat, jako vždy

5. listopadu 2016 v 0:50 | Miss No Strong |  diary
JJ came to change my life.
Nečekaně, hned první týden v Brně. Chlap už víceméně pro život, hodný, pečující, starostlivý.
Říkám si, proč. Že si to vůbec nezasloužím.
A taky ne.

Myslela jsem, že mi to celé léto stačilo na vybouření se na nejvyšší možnou míru (nepřeháním, nemáte ani tušení, co se v létě všechno dělo), ale nevím, jestli jsem připravená na něco tak vážného.
A možná jsem si to měla všechno promyslet dřív. A ne teď, když už jsem se do toho potopila, co nejvíc to šlo.
Přitom vím, že se řítím do něčeho, co mě buď posíli nebo zahubí.

Musím se pokusit uklidnit a zhluboka nadechnout.

Je docela škoda, že vždycky přijdu jenom, když je něco špatně (proto jsem taky nepřišla dřív). Nevidíte, jak moc v pohodě většinu dní jsem.
(Až na ty chvilky, kdy je mi po sexu do breku a chci jít co nejdřív pryč. Ale můžu jenom zavřít oči a rozmrkat slzy, protože v ten moment se utéct prostě nedá.)
Kdyby mi to někdo řekl ještě tak před půl rokem, tak bych mu to nevěřila.
Před půl rokem jsem ležela stulená v klubíčku na gauči, polštář přimáčknutý k hrudi, zalykala jsem se pláčem, v tichém obýváku se rozléhaly tóny Faded a já si přála, aby se mi Frouš vrátil zpátky.
Teď je mi k smíchu spolu s týpkem, který se musel opít, aby se mnou vydržel zůstat v jedné místnosti po tom, co jsem mu vyvrátila iluze o dokonalém perspektivním vztahu, když to pro mě bylo jenom krácení času před tím, než nastoupím na vysokou.
I všechny ostatní "vztahy" jsou takové dost úsměvné, i když u některých z nich se ještě objeví takové to malé zaškobrtnutí, když zjistím, že oni dali tečku tam, kam já jsem dala čárku.
Ale to nic není.

Jinak vysoká je fajn, miluju svůj pokoj na koleji, je to taková moje malá svatyně, těším se tam vždycky mnohem víc než domů. Přemýšlím, že některé víkendy ani domů jezdit nebudu, když vyloženě nebudu muset. I když tu strávím všeho všudy 3 dny i s cestou, hnusí se mi to tu. Nedokážu pochopit, jak jsem tu dokázala tolik let přežívat dennodenně.
Šílené.
Vysokoškolský život mi vyhovuje. Až na tu školu teda.
Heh.
Půlka semestru už je fuč, začínají zápočty. Přednášky a celkově docházku jsem flákala trochu víc než jsem čekala, ale zase jsem na tom líp než se dalo očekávat, takže je to ve finále docela v pohodě.

Jinak nevím, co bych vám víc řekla.
Žiju, žijou i všichni okolo mě.
Jo. a mám řidičák.
Takže ať se nacházíte kdekoliv, dávala bych si dvakrát větší pozor, protože nikdy nevíte, kde se můžu objevit.


víc moje pocity vysvětlí tohle
já už nemůžu.