Září 2016

Fanfáry, prosím - legendární comeback

20. září 2016 v 22:35 | Miss No Strong |  diary
Hádejte, kdo si konečně koupil nový počítač, na kterém jde kliknout do textového editoru?
Anoo, správně.

Poslední příspěvek v březnu... no... mám pevnější nervy, než jsem si myslela.
Ráda bych nějak vypsala, co všechno se stalo od té doby, ale... je toho tolik, že bych určitě na něco zapomněla.
Třeba... někdy.. víte, až se nebude nic dít, tak se k tomu budu postupně vracet.
/ale spíš ne/

Ve zkratce nejdůležitější zprávy - odmaturovala jsem, vzali mě na výšku a právě sedím na koleji, mám za sebou první pořádný den jako vysokoškolák a líbí se mi to.
Měla jsem dost strach (jakožto vesničanka) z Brna, protože jsem se bála, že všechno bude špatně... chápete? Že se budu ztrácet, nevyznám se, budu homesick a tak celkově. Jenomže... tenhle pocit se dostavil asi jenom první den. Jediné, co teď nějak výrazněji pociťuju, je nejistota, jak zvládnu najít nějaký svůj harmonogram, protože zatím třeba absolutně nestíhám jíst, ale to se časem poddá. V jiných ohledech se cítím dost nadšeně, protože mě nikdo neprudí, jsem tu paní vlastního času a činností a... it feels so damn good.

Spolubydlící ze Slovenska je nad moje očekávání (což bylo dost snadné, protože já žádné očekávání neměla, snad jenom obavy), celkem si rozumíme. Příští týden začnu objevovat krásy Brna v podobě hospod a klubů, takže myslím, že pak bude o čem psát.
/vyvážít tohle všechno ještě s prací a doučováním tak, aby mi nezkolaboval organismus, bude dost výzva./

Taky jsem si tohle léto splnila snad všechny svoje předsevzetí, čtyřměsíční prázdniny jsem si užila na 200% (být mými játry a plícemi, opravdu se nenávidím), konalo se strašně moc akcí, dramat, chlastaček, tancovaček, slz a smíchu, hněvu a usmířování a... bylo to velice... bohaté. Ano, bohaté je to správné slovo.
Ale co je pro mě za tyhle prázdniny asi nejdůležitější je, že jsme se s drahou dokázaly úplně samy vydat na týdenní dovolenou do Egypta. Včetně veškerého zařizování, žádné vodění za ručičku od maminky. Přespávání v Praze u její babičky, přejezd na letiště, ten pocit, když nám vydali letenky a my si pomalu začaly uvědomovat, že se to doopravdy děje... všechny ty pocity a zážitky jsou úplně nepopsatelné. Ta dovolená mi za týden tolik dala, že mi to přijde neskutečné. Kdybych vám to všechno vyprávěla, tak mi to nebudete věřit. Ale možná vám to jednou řeknu.
Možná.

Léto se neobešlo ani bez relationship dramas, protože kde není nějaké fajn drama, tam je nuda, že jo.
/bože, jak já bych se chvilku ráda nudila/
Nutno říct, že jsem si většinu těch problémů zavinila sama (ach, jak nečekané), ale nějak se pořád řídím podle hesla "ničeho nikdy nelituj, protože v ten moment to bylo to, co jsi chtěla udělat"
A komu se to nelíbilo... well... you can kiss my ass right now, because I won't see the most of you for couple of months.
Nikdy mi nějak nezáleželo, kdo si co o mně myslí a řekla bych, že s tím ani začínat nebudu.

Možná se zdá, že se ze mě stal docela pozitivní člověk a věřte tomu nebo ne, musím vám dát za pravdu. Jsem na koleji všeho všudy 3. noc a už po téhle době přijdete na to, že to, co jste považovali za hodnoty, vůbec hodnoty nejsou.
Pravá hodnota je, když vám dají prodlužovačku, abyste si mohli zapojit ledničku.
Například.
/teď jsem vám prozradila náš inside joke se spolubydlící, tak si toho važte./

Teď se budu ozývat častěji, slibuju. Už mi nic nebrání, víte? :)