poegyptový

4. srpna 2015 v 22:52 | Miss No Strong |  diary
Letošní Egypt mě naučil pár věcí.
Víte, já nejsem nějak moc společenský člověk. Není u mě zvykem, že mě zdraví každý, koho potkám. Nebo se na mě dokonce usmívá. Ježiši a už vůbec se se mnou nepouští do řeči.
Ale v Egyptě se ze mě stává úplně jiný člověk.
btw. pepřák jsem nepoužila ani jednou



Celkově si myslím, že člověk má v sobě celou řadu osobností, které se hodí jen do určitých situací.
Jinak se chováte doma před rodinou a jinak když jste venku s přáteli.
Jinak s člověkem, kterého milujete a jinak doma zavření v pokoji.
Jinak se zachováte na místě, kde vás každý zná a jinak v úplně cizím městě/zemi/planetě/whatever.
A samozřejmě i nálada má na tohle všechno vliv. Těžko půjdete na diskotéku, když máte náladu pod psa a bylo by dost hloupé, kdybyste zůstali doma, když vám tělo rozhýbou i vibrace ve vzduchu.

A taky že jo. Nikdy by mě ani nenapadlo chovat se, mluvit, bavit se a tancovat tady tím způsobem, co v Egyptě. Ale tam mi to vždycky přijde tak přirozené. Tělo se samo začne svíjet v rytmu taneční hudby, i když tady to nesnáším. Automaticky se začnu bavit s neznámými lidmi a nevyhýbám se ani očnímu kontaktu, což tady nedokážu. Dokážu vypít šest alkoholických drinků do dvou hodin a nic to se mnou neudělá, protože je a. ten chlast moc slabý nebo b. jsem prostě moc někde jinde na to, aby mě to dokázalo odpálit. Komunikuju s lidmi téměř non-stop a nemusím se schovávat za zdmi pokoje, protože tam nepotřebuju být sama.
Tam je prostě život... jednodušší. Jen slunce, opalovací krémy, bazény, hudba, tance, rozehřátá písčitá pláž, teplé moře, spousta džusů a alkoholu, krásní číšníci, přátelští animátoři a shovívaví barmani plus bohatý program, který nedovoloval přemýšlet nad stupidníma věcma, které stejně zůstaly v České republice.

A proto mi to tak chybí. Protože tady to na mě zase všechno počkalo, nikam se to neschovalo. Počkalo to jen na pár dní. Dokud se mnou byl Frouš.
Na jednu stranu jsem nechtěla domů. Příliš skvělých lidí, příliš teplo a tak vůbec. Ale těšila jsem se, až pro nás přijede na letiště a já se mu budu moct vrhnout do náruče.
Pevně mě objal a bezostyšně mě líbal před mojí rodinou. Šeptal mi, jak jsem mu chyběla a jak mě miluje. Cítila jsem, jak mi vnitřkem těla prostupuje to zamilované teplo a nehledě na to, jak jsme byli pohádaní nebo nalomení než jsem odjela, jedenáctidenní odloučení to zacelilo, ač předpoklady byly úplně opačné.
Vím, že tam to negativní bylo. Ale fakt to mezi náma už necítím.
Jestli nechci nebo nebyl čas, to nevím.

Teď je ale Frouš pryč. Odjel s partou do pátku na vodu a já už druhý den nemám, co bych. A je velmi nebezpečné, když já nemám, co by.
Ne že bych se bála nebo tak něco. Věřím mu a navíc - není tam žádný nějak extra rušivý element (dobře, to je možná ten výraznější důvod). Horší je, že moje tělo je pořád naladěno na egyptský režim a odmítá se vůbec hnout z postele, natož aby dělalo ještě něco navíc.
Musím se vrátit do Egypta, jinak to nevidím.

Je to problém, protože na srpen mi zbyla spousta věcí, co musím stihnout. Povinná četba, němčina, sehnat prachy, alespoň zdálky se začít věnovat přijímačkám, hodně psát, hodně sledovat seriály, věnovat se kamarádům a Froušovi, taky bych měla dodělat love diary a vypracovat břicho, protože je eww.
Moc věcí a málo času.
Now really, kam se poděla půlka prázdnin?!
P.S.: Chcete fotky?
P.P.S.: Čtu vaše blogy, fakt jo! Jen... nekomentuju. Ale čtu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 6. srpna 2015 v 23:07 | Reagovat

líbí se mi ten princip, když člověk jede někam daleko, nechá všechny ty problémy doma.

2 Miss No Strong | E-mail | Web | 7. srpna 2015 v 17:50 | Reagovat

[1]: Doopravdy to tak funguje ale.

3 Láska | 10. srpna 2015 v 22:55 | Reagovat

Lásko, já jsem jednou půlkou pořád v Egyptě. Smutné, že? Máš pravdu.. Tam jsem si připadala jiná, tam jsem si připadala sama sebou :( Tady mám pocit, že musím vše předstírat :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama