měla bych spát, proto píšu

7. srpna 2015 v 0:21 | Miss No Strong |  diary
Chvilku po tom, co jsem dopsala minulý článek, jsem měla hovor. Bylo 11 večer.
Volal mi kamarád, že proč nejsem na hodech. Ať přijedu. Odolávala jsem téměř 10 minut, ale když se u telefonu vystřídali tři kluci, kteří mě tam chtěli, protože je to prej na hovno, tak jsem nemohla jinak.
A tak jsem v půl dvanácté večer sebrala kolo a jela za svýma čtyřma ožralýma kamarádama a jednou kamarádkou na hody.
Hodně piv, panáků, smíchu, hovoru, zvratků, fotek, tancování a doutníků.
Miluju ty lidi a má to jeden prosty důvod - s nima je všechno jednoduché. Nejde jinak než se smát píčovinám, které vypouštějí z pusy. Není těžké je zbožňovat, protože kamkoliv jdou, počítají se mnou. Chtějí se mnou trávit čas a volají mi i ožralí a to je do háje co říct. A hlavně mě na žádných akcích nenechají samotnou, aspoň dva se mnou vždycky zůstanou.
Dost jsme probírali moje tetování. Ptali se, proč zrovna takové. Vysvětlila jsem jim, že si to potřebuju alespoň přečíst, protože nic takového mi nikdy nikdo neřekne a já... to občas potřebuju. Proto to mám na těle. A pak se na mě jeden z nich vážně zadíval.

"jestli ti tohle nikdo, ani tvůj, neřekne, tak mě teď dobře poslouchej
ty jsi úžasná
a budu ti to říkat tak dlouho, dokud tomu neuvěříš"


Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, co v sobě měl, ale fakt to opakoval několik minut. A říkal to zatraceně vážně. Měla jsem co dělat, abych udržela v očích slzy, protože... já toho kluka znám maximálně rok a půl. A je mi jedno, kolik chlastu za to mohlo, ale řekl to. Řekl ty dvě slova a nebalil to do žádných sladkých oblbujících řečiček. A díky tomuhle mě vůči němu zaplavilo takové to vřelé teplo uvnitř hrudníku a já se na něj podívala úplně jinýma očima. A prostě jsem ho musela obejmout.
Vím, že je asi debilní se tím nějak moc zabývat, ale já tohle fakt moc neslyším. Když se mi něco podaří, je to odměněno nanejvýš uznalým pokývnutím hlavou. Naopak ale, když se něco posere, slyším to hodně dlouho.
Nejvíc tohle bolí asi od rodičů. Ať je to blbé jak chce, oni jsou lidi, od kterých svým způsobem potřebuju uznání. Potřebuju vědět, že jsem je úplně nezklamala svojí existencí, chápete?
A Frouš... jo... já... jsem pro něj úžasná... ale jen vzhledově a v posteli. Nikdy mi nic takového neřekl ve věci mě jako osoby. I mean... já vím, že často jako člověk stojím za hovno. Jen... když už vás má někdo rád, chcete, aby to bylo i z jiného důvodu než že máte super prsa, zadek, nohy, ksicht, oči nebo že se umíte správně pohybovat... nebo ne?
Jsem příliš náročná, když tohle potřebuju slyšet? Třeba jen... párkrát za několik let?

No, abych se vrátila k těm hodům... domů jsem přijela v půl čtvrté. Nebo spíš přišla, jelikož do mě můj jsiúžasná skvělý kamarád v půlce cesty vrazil a díky tomu jsme spadli oba dva. Pro dobro nás obou jsem už na kolo sednout nechtěla.
Mám fajnové modřiny a lehce rozbitý loket a trošku víc koleno.
Ale jsem ráda, že jsem tam byla.

Čtu teď Trainspotting od Irvina Welshe. Nikdy se mi z knížky nechtělo tak zvracet a zároveň se od ní nemohla vůbec odtrhnout. Je to umístěné do Skotska někdy kolem 80. let, hned několik hrdinů, ale všichni jsou v podstatě chodící mrtvoly, protože dva jedou v heroinu, jeden je de facto mužská šlapka, další rozbíjí každý obličej, který se na něj špatně podívá, a poslední se topí v alkoholu.
Nevím ani pořádně, proč to čtu, co mi to vůbec dává. Čtu si o lidech, co se válí v takových sračkách, ze kterých se nikdy nemůžou dostat, ale... je to... prostě... impressive.

Zítra (nebo vlastně technicky dneska) jdu na pohovor ohledně brigády. Všichni si mysleli, že si nedokážu nic sehnat bez toho, aby mi to tatík nebo někdo jiný dohodil a tadá. Sehnala jsem hned dvě. Jedna je spíš jednorázová, ale to je jedno. I to se počítá.
Doufám, že to vyjde, do háje. A že to tam budu zvládat. Potřebuju peníze.
Abych si mohla koupit věci, které nepotřebuju.
Mohla je utratit tak, že mě to potom bude nehorázně mrzet.
Cítila se jak borec, že jsem si dokázala vydělat peníze.
A cítit se drsně, protože chodím do práce.
Jop...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 7. srpna 2015 v 17:05 | Reagovat

on je Trainspotting i knížka? aha?

takových lidí jako je ten tvůj kamarád by mělo být víc. rozhodně mnohem víc.

2 Miss No Strong | E-mail | Web | 7. srpna 2015 v 17:49 | Reagovat

[1]: On je to i film? Aha?! :D
Jo... to by mělo :)

3 Dark Devil | Web | 8. srpna 2015 v 20:32 | Reagovat

Alkohol je "prej" něco jako "sérum pravdy" (oh, ano, nevím, jak to lépe napsat, tak se mi moc nesměj :D ), takže bys tomu asi měla věřit, když ti to tak opakoval :)

A hodně štěstí z prací :)

4 Láska | 10. srpna 2015 v 23:00 | Reagovat

Lásko ty jsi úžasná! A měla by jsi to slyšet od více lidí, než jen od tvého bourajícího kamaráda! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama