don't think and live

16. srpna 2015 v 14:37 | Miss No Strong |  diary
Přehnané přemýšlení je k ničemu. Vždycky mě přivede až do té fáze, kdy mi připadá celý můj život špatně.
Začnu uvažovat o tom, jak strašně zvráceně můžou skončit vztahy z dětství. Bavíte se s x lidmi, hrajete na schovku, lezete po stromech, stavíte bunkry a já nevím, co všechno... a jak postupně dospíváte, začnou se do toho plést emoce a chtíče a všechno kolem toho. S někým se dáte dohromady, pak se rozejdete,dá se s ním dohromady někdo jiný...
Dokonce můžete skončit v posteli se sestrou vašeho nejlepšího kamaráda... a pak děláte, že se nic nestalo a bavíte se normálně dospěláckými způsoby, protože tohle přece už dávno strávil čas.
Ale víte, co? Mně to prostě přijde nechutné. Možná to je tím, že já žádné zvrácené vztahy s kamarádama nemám a to s žádným z nich. Nikdy jsem kamarádce nepřebrala kluka, nikdy jsem nic neměla s kamarádčiným bráchou nebo někým jiným z rodiny...
Možná je to jenom tím, že jsem s tou společností teprve chvíli, ale... mně to prostě hlava nebere. Jak se tohle může takhle zvrtnout a pak to TAKHLE zamést pod koberec a předstírat, že je to přece úplně normální.

A tak jsem si představovala, jak z tohoto nechutného kruhu sexu, zrad a následného dělání, že nic, vypadnu. Začala jsem přemýšlet, kde a s kým bych skončila a i když mě z toho všeho bolelo na hrudi, byla jsem chvíli absolutně přesvědčená, že to udělám. Protože se už nikdy nemůžu dostat do podivnějšího kruhu lidí a zápletek a sexuálních x-úhelníků, které se očekává, že budu přehlížet. Protože už mě nebaví dozvídat se pořád další a další věci, a přemýšlet nad tím a dělat všechno proto, abych to dokázala přejít bez nějaké vážnější újmy.
Chtěla bych být součástí okruhu lidí, kteří jsou prostě víc normální. Nebo mají normálnější vztahy.
Ale pak mi Frouš zavolal, ať vyjdu na chvíli ven a za moment zastavil přímo přede mnou s kyticí růží. Sedla jsem si vedle něj a nevěděla, co říct. A on jen:

"promiň mi to."

Samozřejmě, že ano. Chci. A udělám to. I když patří mezi divnou společnost. Jsem zastánce toho, že minulost nemá ovlivňovat přítomnost a že by se podle toho člověk neměl soudit. A tak... se snažím, no.
Přijde mi, že poslední dobou můj život není o ničem jiném než o tom, že se snažím.

Proto je asi lepší strávit osm hodin denně monotónní prací. To, že je tam 44°, dospávám to všechno pak celý víkend, málem omdlívám únavou na akcích a váha jde jenom dolů, je vedlejší efekt.

Strašně ráda náhodně narážím na věcí, které mi připomínají dětství. Víte, takové ty vůně, filmy, melodie a ostatní věci, které vás úplně vrátí v čase.

Poslední dva týdny prázdnin. Nechápu, že to vždycky tak uteče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama