před odletem

20. července 2015 v 0:40 | Miss No Strong |  diary
Až zase někdy budu mít pocit, že v mém životě se nenachází ani jeden člověk, jehož přítomnost můžu vystát, musím si připomenout uplynulé dva týdny.
S kamarádem, který shodou okolností bydlí dva domy pode mnou, se po téměř čtyřech letech rozešla přítelkyně. A jo, já vím, že mně nikdo nepomohl nehledě na to, jak velkýma sračkama jsem si procházela, ale... i'm not that type of person. Potřeboval pomoc. A já mu pomáhala.
Dost mluvil. A já se snažila taky, jen... tomuhle slova moc nemůžou pomoct. Tak jsem jen mlčela a byla blízko.
Vždycky jsem chtěla, aby za mnou někdo prostě přišel, když mu napíšu, že je mi na hovno a jenom mě obejmul. Nemusel by se ani na nic ptát, prostě mě jen obejmul. A hlavně proto, že vím, jak hodně jsem to chtěla já, jsem to udělala někomu jinému.
Mohlo být tak kolem půlnoci, vzduch byl už osvěžující, noc jasná a my jsme jenom chodili všude možně a povídali si. Mluvily z něj piva a já věděla, že to nesmím dovolit.

A pak je tu pořád Ch. S ním je fajn si jen tak lehnout do trávy a dívat se na mraky, povídat si a nechat se jednou za čas obejmout.
Prostě... s Ch. je všechno fajn. Dává mi pocit, že i já jsem fajn, ukazuje mi stránky mého života, na které zapomínám a tím dělá všechno lepší.

Pak se tu ale najdou i chvíle, kdy odmítám trávit celý den s lidmi bez toho, abych si někam tiše zalezla a strávila alespoň hodinu jen sama se sebou. A taky odmítám předstírat, že se cítím dobře mezi lidmi, které skoro neznám, když jsem mohla trávit čas se svými přáteli. Vím, že to bylo nezdvořilé a všechno, ale musela jsem prostě jít na chvíli pryč, tak jsem si vzala Frisco a šla. Frouš trval na tom, že půjde se mnou. Našla jsem fajn strom (poslední dobou mám se stromy velmi zvláštní vztahy), vylezla jsem na něj, vypila Frisco a poslouchala nějakou živou hudbu, která hrála někde kousek. Frouš mě v půlce opustil a vrátil se zpátky, což jsem mu neměla za zlé, protože... jsou to jeho kamarádi a má si s nima co říct, což se o mně říct nedalo. Pořád mě přesvědčoval, že mě mají rádi atd, já jen..potřebovala jsem chvíli zůstat sama, protože jsem s Froušem byla celý den a... potřebovala jsem prostě svoji chvilku. Začala mi být zima a tak jsem se šla projít, došla jsem až na nádraží, když mi zavolal Frouš, kde jsem. Že přišel k tomu stromu a lidi o mě mají strach a mám se vrátit. Nechtělo se mi. Fakt ne. Byla jsem odhodlaná, že si vezmu kabelku a půjdu do pryč, protože mi to stačilo. A... měla jsem tenhle svůj instinkt poslechnout.
Víte... já překousnu hodně věcí. Je mi jedno, když si o mně někdo, kdo mě nezná, myslí, že jsem piča. Je mi to jedno z toho důvodu, že vůbec neví, co tomu předcházelo nebo jak to bylo nebo proč to tak bylo a ostatní věci. Beru, když se snaží pomlouvat mého přítele kvůli něčemu, co udělal dřív. Nebudu ho soudit, ani náhodou ne. Nemám na to právo, protože myslím, že jsem udělala i mnohem horší věci než on. A i kdyby ne, dokonale to chápu. Jen mě trošku naštvalo, že to ke mně muselo přijít z jiného zdroje, ale není to nic, s čím bych se nedokázala vypořádat.
To, co ale nesnáším je, když mi někdo říká, co musím udělat, co musím chápat nebo koho musím mít ráda. Já kurva nemusím vůbec nic. Je jenom moje věc, s kým se budu bavit a s kým ne, koho budu mít ráda a koho ne, dokonce i co si o kom budu myslet a jaký na něj budu mít názor.
Co nechci chápat, tak stejně chápat nebudu, i kdyby mi to říkal třeba Dalajláma. Víte, já odpouštím strašně těžko. Většinou je to otázka let, ne dnů, ani týdnů nebo měsíců. Ale let. A já něco nezapomenu jen proto, že mi to někdo řekne. Takhle to prostě nefunguje. Doopravdy mě to dokáže nasrat, zvlášť od člověka, který mě vidí poprvé v životě. Mě k tomuhle nedokáže donutit vůbec nikdo. Kdo si kurva myslí, že je?

Vrcholí přípravy na dovolenou. Jedeme na stejné místo jako loni. Ani se mi moc nechce. Pomyšlení, že budu 11 dní v kuse s rodinou a ještě s mamčinou kámoškou mě moc netěší. Taky mě netěší přehnaná pozornost od Egypťanů (ale beru s sebou pepřák, tak snad bez nějakých emocionálních útrap). A nejhorší na tom je, že budu 11 dní bez Frouše. A... to sucks. Protože kdyby jel se mnou, dostane ta dovolená úplně jiný rozměr a takhle...to bude prostě jenom zlý.
(Beru medvídka, tak snad to nebude tak hrozné).
Jediné, na co se asi těším, je na to, až letadlo vzlétne. Protože všechny starosti míním nechat v České republice. A v Egyptě řešit jen minimum věcí.

Dojídám poslední sousto Kinder Bueno a jdu se na to všechno trochu vyspat.
have a great week, maggots.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 22. července 2015 v 17:21 | Reagovat

někteří lidi jsou prostě přechytralí blbci, s tím moc nenaděláš.

snad se tam máš hezky.

2 Dark Devil | Web | 1. srpna 2015 v 21:41 | Reagovat

Na takovýhle lidi a záležitosti nezbývá nic jiného, než nasadit režim průtokáč ala jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ono se strašně dobře radí někomu nebo odsuzuje někdo, koho člověk nezná, o kom nic neví.. Za tohle bych občas střílela... To chce klid a nohy v teple :) (tak jo, nemůžu uvěřit, že jsem to napsala).

Doufám, že si užiješ, nebo sis užila dovolenou, i když jsi jí musela strávit s rodinou a tak.. a taky doufám, že pepřák zůstal nepoužit. :D

3 Láska | 10. srpna 2015 v 22:50 | Reagovat

Lásko, doufám, že i přes to, jak se ti na dovolenou nechtělo, tak jsi si to tam užila! :**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama