Tak a dost.

20. června 2015 v 19:16 | Miss No Strong |  diary
Víte co?
Ne.
Odmítám se omezovat.

Založila jsem nový blog.
A fakt jsem ho nesnášela.
Taky mi tady tenhle koutek chyběl.
A absolutně se odmítám přizpůsobovat nějakým jedincům, kteří mají tak nudný život, že si musí číst o tom mém a pak to pořád dokola řešit.
Chcete to číst? Fajn. Tak vám slibuju, že se budete mít čeho nažrat a doufám, že se z toho všeho zadusíte. Protože já už si servítky brát nebudu.

Pfuuu.... už je mi fajn :)

Takže, jak už jsem psala výš, chvilku jsem to zkoušela s novým blogem, ale moc to nefungovalo. Měla jsem ho těch pár měsíců a napsala jsem asi 4 články.
Už ani neexistuje. Nebylo to jednoduše to pravé.

Za tu dobu se stalo pár věcí. Ale... v kostce vlastně asi nic zajímavého.
1. Ozval se mi A.
2. Málem jsme se rozešli s Froušem.
3. Život mě obdařil osmnácti lety.
4. Místo jizev nosím tetování. Dvě.
5. S Ch. jsme jednu dobu měli divný vztah. Jakože fakt divný. Ještě divnější než normálně.
6. Téměř mě pozval na rande cizí kluk.
7. Dozvěděla jsem se, že kluk, kterého jsem odjakživa měla ráda jako bráchu, jen čeká na chvíli, až budeme spolu (alkohol odhalí spoustu věcí).
8. Našla jsem fakt hodně stará CDka a pamatuju si z nich všechny písničky a texty.
9. Prošla jsem si podezřením, že mě Frouš podvádí.
10. Zažila jsem zánět průdušnice.
11. Stihla jsem propadnout doutníkům.
12. Nestihla jsem zapracovat na summer body.
13. Technicky už mi skončil třetí ročník střední školy
14. Byla jsem na školním sportovním kurzu, ze kterého jsem si odvezla křeče v žaludku, bolavé nohy, zadek jak modelka, bolavé trapézy a neutichající únavu (připadala jsem si jak na soustředění pro vrcholové sportovce, rly)
15. Ozval se mi T.

So yeah.
Dneska Frouš odjel do Brna. K Ondrovi a "Nikolce".
Jsem z toho odvařená, opravdu. Zvlášť, když tam bude i spát. Zvlášť, když jsem si malovala, jak bychom mohli být spolu celý víkend, když jsem týden umírala v promrzlé chatce, studených sprchách a s tak nabitým programem, že se do celého dne vešli jenom dvě hodiny odpočinku.
Nemám je ráda. Ani jednoho. Ji už z principu, protože je jeho bývalá... ale taky proto, že je to jen vypočítavá svině, která přešla od míň finančně zajištěného Frouše k Ondráškovi s bavorákem a velkým bytem. to, že je zasraná zlatokopka, mi prostě nikdo nevymluví.
A co se týče Ondry... já nevím. Viděla jsem ho jednou v životě a už tehdy mi na něm něco strašně vadilo. Ve způsobu, jak se chová k ostatním. Jak působí. Je na něm něco, co mě strašně odpuzuje a přestože nevím, co to je, důvěřuju svému pocitu, protože... you know, málokdy se v lidech mýlím.
/nepočítám případy, kdy se do nějakého kreténa zamiluju... to mi sednou na oči pro jistotu troje růžové brýle/

Pořád píšu na wattpad, jen... můj úspěch nějak utichl. Na tom kurzu jsem teda každý večer četla něco z těch mých věcí, protože si o to ostatní řekli, ale... myslím, že je to chvilkové a nikoho to ve skutečnosti nezajímá.
To ale jde stranou, protože jsme se sblížily s jednou slečnou a mně se podařilo jí pořádně otevřít oči, co se týče jednoho člověka. Má pocit, že mi něco dluží, ale já jí to dlužila celé ty tři roky, co byla zaslepená. Seznámila jsem se s lidma, o kterých jsem ani nevěděla, že chodí na gympl a kdyby nebylo všech těch nároků, bylo by to asi i fajn.
Ale strašně se tam chlastalo, lidi. Fakt strašně.
Denně byla tak půlka lidí totálně na sračky. Odpuzovalo mě to tak moc, že jsem neměla chuť ani na jednoho panáka a jediné, co jsem strčila do pusy, byl bambus, medovina a jedno pivo.
Jo, já vím, je to divné, right? Zvlášť, když se alkoholu většinou moc nebráním.
Ale tohle... bylo fakt nechutné.
Vznikaly tam i dohady, jestli s někým něco nemám. Geez, když se o nějakého kluka opřu, protože padám únavou nebo si půjčím mikinu, protože mrznu, neznamená to hned, že mu roztahuju nohy.

Jo a Frouš mi ještě nenapsal,btw. Od té doby, co je v tom Brně.
Strašně mě to zdrtilo, když mi to řekl. Prostě... mně by to asi nevadilo, mám ráda jeho kamarády... většinou. Ale... nevím, nemám z toho ani trochu dobrý pocit.
Jsem fakt frustrovaná, snažím se pořád něco dělat, pouštím si něco, co mě nevydeptá ještě víc, ale... stejně to moc nefunguje, protože... hmpf... ta štětka bude spát ve stejném bytě jako on a... ach jo, ne. Už je to tu zase.
Zhluboka dýchám a pokouším se zvládnout ten nával paranoie, ale... jaksi tomu propadám a nejen kvůli tomu, že je Frouš v zasraném Brně, se zasranou Nikolou a Ondřejem.
Dojde mi, že jsem byla v pořádku příliš dlouho a teď se to všechno zase sype a sype a sype.
Na tom kurzu byli pavouci. A moc námahy... a studená sprcha... a tolik nároků...
Když je toho naskládaného příliš moc, stačí už jen kapka a... ta hráz se prostě prorazí a je jedno, jak pevná byla. Ta hladina prostě musí klesnout... a mně dojde, že moje hráz už kolísala, když jsem ty 3 dny zpátky stála ve studené vodě s hlavou opřenou o zaneřáděné kachličky a snažila se nepustit tu frustraci a vyčerpání z očí.
Asi potřebuju nějak zregenerovat. Nápady?
Já bych si dala doutník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 21. června 2015 v 8:59 | Reagovat

Doutníky. A spousta spánku. A vůbec rozptýlení celkově, že?
Ale za tu krátkou dobu se toho stalo docela dost, jak tak koukám.

2 Miss No Strong | E-mail | Web | 23. června 2015 v 21:12 | Reagovat

[1]: Exactly.
Jo... no... přišlo mi, že ani ne, ale... když jsem to tak sepisovala... :D

3 Spolužáci z stk | 8. června 2016 v 0:09 | Reagovat

Zas tak se nechlastalo..btw..učitelé vzali chlast...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama