Červen 2015

ani nevím, co to je.

28. června 2015 v 23:16 | Miss No Strong |  diary
Nejvíc na létě miluju asi to teplo. Pak hrášek, maliny a třešně. A vařenou kukuřici.
Když otevřu skříň a vidím ty teplé mikiny a svetry na zimu, chce se mi brečet. Nevím, jestli jsem to jenom já, ale zima mě úplně zabíjí. Největší zimu, kterou snesu, je na teplou mikinu a bundu. Horší zimy mě opravdu ničí.

Na migréně existuje jedna jediná dobrá věc. A to ta, že pokud jediná věc, která vám na ni pomůže, je spánek a dokážete ho zachytit, dospíte spánkové deficity snad za celý uplynulý měsíc.
Já takhle spala z pátku na sobotu 14 hodin.
/ještě kromě spánku docela pomáhá himalájská sůl. frouš mi ji dal k vánocům. poprvé nezabrala, protože jsem zvolila špatnou koncentraci soli, citrónu a vody. ale když přijdete na to, co vaší hlavě vyhovuje, zabere to. to jen kdyby si už někdo nevěděl rady s migrénami a zanevřel i na analgetika./

Jedno velké klišé.

22. června 2015 v 20:46 | Miss No Strong |  diary

Některé emoce přijdou příliš pozdě.
Ale není lepší pozdě, než-li vůbec?

Po téměř devíti měsících se nechávám v blízkosti Frouše unášet ve stavech absolutní blaženosti a konečně se toho nebojím a ani se tomu nebráním.
Nebojím se smát.
Nebojím se pošťuchovat.
Nebojím se nemístných poznámek.
Nebojím se chovat určitým způsobem, aniž bych si to předtím rozmyslela - nebojím se nepřemýšlet.
Nebojím se objímat.
Nebojím se líbat.
Nebojím se.
Prostě se... nějak nebojím. Ničeho.

Nechci tím říct, že všechno to špatné zmizelo. To ne.
Ale nemluvím o tom. Ani když se ptá. I když se dusím frustrací, vzteky... vřou ve mně obavy... mlčím.
Nechávám to být. Ne že bych byla zbabělá to řešit. Spíš to jen nechci zkazit. Myslím, že si svým způsobem oba zasloužíme, aby to takhle chvíli bylo. Nerušené. Klidné. Plynulé.

Koupil nám trička. Takové ty s nápisy, které ohlašují, že máme jeden druhého.
Jo, je to klišé.
Ale když se nad tím zamyslíte... co není klišé?

Je klišé těšit se na léto.
Je klišé nechtít být jako ostatní.
Je klišé prohlašovat, že jste šťastně single.
Je klišé mít druhou polovičku.
Je klišé být nešťastný.
Je klišé být zdeptaný.
Je klišé mít tetování.
Je klišé schovávat jizvy.
Je klišé zamilovat se.
Je klišé uzamknout emoce před okolním světem.
Chtít růže. A plyšáky.
Milovat.
Nenávidět.
Srát na školu.
Mluvit sprostě.
Bát se názorů jiných.
Mít svůj vlastní názor.
Zbožňovat hudbu víc než lidi.
Pít.
Kouřit.
Mít sex.
Brát drogy a svádět to na problémy.
Mít problémy.
Sedět v noci v dešti.
Opovrhovat lidmi.
Mít spoustu přátel.
Být sám.
Lhát.
Mluvit pravdu.
Všechno je klišé.

Ale víte co?
Většinu těch klišé prostě kurevsky miluju.

Miluju vylézt v půl druhé v noci v pyžamu ven a nechat na sebe pršet. Miluju chodit se řvoucíma sluchátkama v uších. Hrdě ukazovat pomalovanou kůži.
Pevně objímat. Drsně líbat. Zanechávat po sobě na krku stopy po rtech a jazyku. Chodit domů bez kalhotek. Krást trička a spát v nich. Vzbudit se z nočních můr a nechat se obejmout a uklidnit. Dětinsky se radovat z plyšových medvídků. Dostávat růže. Dělat radost nečekanými návštěvami. Smát se společným vtipům. Hádat se. Usmiřovat se.
Opíjet se... když je s kým nebo proč. Sedět v tichu a potahovat z doutníků, nechat dým lechtat plíce a pak ho pomalu vypustit pryč. Nechat všechny starosti vykouřit z hlavy. Utíkat do svého světa. Smát se sprostým vtipům. Nevybíravě nadávat a mluvit. Provokovat. Pronášet dvojsmyslné narážky. Vztekat se. Tvrdohlavě si stát za svým. Trávit čas s lidmi, s kterými nemusíte mluvit. Stačí mlčet, poslouchat písničky... nebo chlastat.
Dokonce mám i ráda to tupé čumění do zdi, kdy nevím, jak dál. Když už jenom přejízdím prsty na místech, kde byly jizvy a teď už ke mně mluví nápis, který mě ujišťuje, že to zvládnu.
Jsem šťastná, když jsem šťastná. Chápete?
A když nejsem... tak vím, že to zase přejde a... i když se časem ty špatné stavy vrátí, připsala jsem si další malé vítězství. A čím víc malých vítězství, tím větší vítězství.
...chápete?
Přiznejte si, že bez těch klišé by to nebylo ono.

Poslední týden, maggots.
A přijde to. Volno... léto... hlavně - žádná škola. Chci si tohle léto užít. Maximálně.
Chci, aby bylo jako to předminulé.
Chci cítit, jak moc žiju.

Tak a dost.

20. června 2015 v 19:16 | Miss No Strong |  diary
Víte co?
Ne.
Odmítám se omezovat.