just to know i'm alive

3. ledna 2015 v 15:21 | Miss No Strong |  diary

Jak jsem byla skeptická vůči Vánocům... byly nejlepší za posledních pár let.

První dárek jsem dostala vlastně už den před Vánoci. Ozval se mi Ch. a... znáte ten pocit z dětství, když skládáte opravdu krásné puzzle a už vám zbývá jen poslední dílek, aby bylo kompletní, ale nemůžete ho najít? Jste z toho fakt zdrcení, hledáte úplně všude, ale ten dílek není k nalezení... tak puzzle zase zklamaně rozložíte a vložíte zpátky do krabice. Po pár dnech se ten ztracený dílek objeví a vám srdce tak příjemně poskočí radostí a zase vysypete obsah krabice, abyste ten obrázek konečně mohli dovést k dokonalosti.
Tak přesně takový pocit, jako když se díváte na kompletní puzzle po tom, co se objevil poslední dílek, jsem měla. Jako by konečně všechno zapadlo na správné místo a bylo jak má. Měla jsem opravdu nepopsatelnou radost a zvlášť po tom, co se ukázalo, že všechno je stejné jako předtím. I když možná to by mě mělo stresovat. Ale nestresuje. Jsem ráda a tak vůbec.
Jeden z hodně důležitých lidí je zpátky.

Víte, už mě nějak přešlo to, abych si na Vánoce přála x zbytečných věcí a měla radost, když je pak objevím pod stromkem. Myslím, že to je věc dětí. Já jsem si nasadila na hlavu santovu čepici a projednou jsem nechala svůj cynický pohled na svět zastrčený hluboko pod povrchem a zapojovala jsem se do hovorů, ujídala cukroví a po dlouhé době jsem dokázala ocenit, že se s bráchou dokážu bavit i normálně a ne se jenom pořád dohadovat.
Ale nebudu kecat, těch 6 knížek, lampička s Eiffel Tower a struny na kytaru mi udělaly radost.

S Froušem jsem měla možnost se vidět už na Štědrý den, ale... you know, Vánoce jsou rodinný svátek, takže jsem to nechala na Boží hod, až si odbydu svoje vánoční povinnosti u prarodičů.
Byla jsem hodně nervózní z toho, že můj dárek pro něj je úúplně mimo mísu. Chtěla jsem to mít rychle za sebou, takže jsem ho pořád popoháněla, aby to už otevřel. Značně netrpělivě mě odpalkovával, že si to otevře až po mně a když jsem chtěla, aby mi to už teda dal, tak mě oslnil tím, že my půjdem úplně někam jinam.
Netrvalo dlouho a nasedli jsme do auta s nezbytnými věcmi a minimálně já v dost velkém očekávání. Nakonec jsme přijeli k jejich chatě. Nutno říct, že po cestě dolů jsem se málem zabila /jsem prostě strašně šikovná/ a už zvenku jsem viděla světla a divila se,jaktože se tam svítí... když otevřel dveře... myslela jsem, že je to sen.
Všude, kde mohly, svítily svíčky. Na stole seděl maličký stromeček omotaný červenomodrými žárovkami. Vedle něj byla dárková kabelka. Kousek vedle šampaňské a dvě skleničky a jahody plus něco na zub. Stůl ještě zdobil červený vánoční řetízek, který byl i naaranžovaný na gauči (nebo ten na gauči byl modrý?). Do toho všeho plápolaly kamna a hrálo rádio. Frouš byl roztomile nervózní, pořád žvatlal o tom, jak by to šlo udělat líp, ale... bylo to dokonalé už jen proto, že si s tím dal takovou práci a... celý ten den mě přesvědčil o tom, že i když jsem si dlouho myslela, že mě skoro neposlouchá, poslouchá snad každé moje slovo. Dokazovalo to už to šampaňské s jahodama (vždycky jsem to tak chtěla pít, i když jsem neměla absolutního šajna, jak na to) nebo i ty dárky.
a z toho dárku měl radost, thank god
a měla jsem i dvě Frisca, mmm

Já vím, že je smutné, že mi to došlo až po materiálních věcech, ale... nevím, byla jsem hodně dlouho skeptická, nevěřila jsem, že by to mohlo být všechno tak skvělé... že bych se mu líbila nebo mě dokonce miloval a ještě všechno ohledně mě vnímal. Vždycky je nějaké "ale" a já se jen bála, jak velké rozměry bude mít. Jenomže... zbytečně jsem ho hledala tam, kde nebylo.

Konec roku jsem nestrávila s litry alkoholu, ale s Froušem a myslím, že to bylo i lepší. Stříleli jsme po sobě o půlnoci světlice, v objetí sledovali ohňostroje, upíjeli šampaňské a užívali si jeden druhého pod dekou. Myslím, že další osoby by byly i zbytečné.
A když už byl ten poslední den ve starém roce, šla jsem se vším ven. Ulevilo se mi asi o litr slz a o obrovský kámen, který mi hyzdil nitro. Nebyl to tak úplně jenom sobecký čin, protože si zasloužil to vědět a hlavně... já nechci další lži. Ne s ním. Už tak jsem se snažila taktně krýt samu sebe spoustou lží na začátku, kdy jsem si nic z toho nechtěla přiznat: že se to děje, že je to opravdu tak, jak to všechno říká, že v tom není nějaký háček... bála jsem se, a tak jsem dělala to, v čem jsem opravdu dobrá - skrývala jsem se za lži, protože když se lidi kolem vás strefují jen do těch lží, vás to nebolí. Problém byl, když už se začínaly stávat mojí součástí.

Celkově jsem s Froušem teď trávila hodně času a... je to divné, pomyšlení, že se neuvidíme denně, když zase začne škola, že vedle něj v noci nebudu usínat a tak vůbec. Ale stačí si vzpomenout, že to není tak dávno a dokázala jsem přežít bez osoby, se kterou jsem chtěla trávit každou vteřinu i půl roku, so... no big deal.
Jo a... strašně moc si rozumím s jeho rodiči, za což jsem hodně ráda. Měla jsem strach, že jim nesednu nebo tak... ale jsou skvělí.

Pořád váhám nad druhým tetováním. K tatérovi mám jít pár dní po mých narozeninách.
Dáváte si novoroční předsevzetí? Já si je dávala ještě loni, ale letos jsem to nechala být, protože se znám a nikdy to nedodržím delší dobu než měsíc. I když... to jedno, které jsem si dala ještě spolu s H. překvapivě dodržuju. A vlastně... míním ho dodržet i dál.

Asi bych měla jít chvilku spát, 4 hodiny spánku nejsou zas tak hodně.
btw. nemyslete si, že nečtu vaše blogy... já je čtu, ale na bloglovin mám asi kolem 50 nepřečtených příspěvků a... blah blah blah, blbé výmluvy, ale... já se ke všem postupně dostanu, i swear
A... krásný nový rok, maggots. I když o pár dní pozdě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 6. ledna 2015 v 16:23 | Reagovat

vždyť ono je jedno, co člověk na toho silvestra dělá, dokud je spokojenej :)
Jsem ráda, že vám to nakonec, no, funguje. takhle. že jsi upřímná. protože to je... skvělý. asi. vážně. :)

2 Narween Black | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 21:35 | Reagovat

Júúúú... on je tak zlatý. Roztopila som sa ^^ Je super, že vám je spolu nakoniec super a congrats k úprimnosti. Prajem vám to :) Aj tebe krásny nový rok (tiež síce o ďalších pár dní neskôr ale whatever)
Novoročné predsavzatia si nedávam... minulý tok som si výnimočne nejaké dala a splnila som možno tak tretinu (aj to je dačo) ale inak nie. Považujem ich za mierny bullshitizmus :D (ja som dnes spala až prenádherné tri hodiny, fuck yeah...) :D

3 Fredy Kruger | 7. ledna 2015 v 23:25 | Reagovat

" Před komentáři... jest reklama...
... strašlivý xicht  tam ta bába má !
Ty uši ... a  co má za frkolu !
Jááá... Silvestra strávil jsem v alkoholu
aniž jsem vzpoměl ... tak surově paře
co vlastně jsem psát chtěl do komentáře !!"

Jebb Bzikaffka krknul : " Já psát jich chtěl stovky !"
... pak zahrozil do  PC  obrazovky !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama