i'm gonna save your life

10. prosince 2014 v 19:01 | Miss No Strong |  diary
/snad až bláhově věřím, že by to dokázal splnit./


Na na ná, nestíhám.
Víte, co si myslím? (Zajímavější otázka by byla, jestli vás to zajímá.)
Že jakmile je člověk student, prostě nemůže stíhat všechny oblasti svého života. Prostě se stíhá buď drtit nebo se bavit nebo se stýkat s lidma. Všechno dohromady prostě nefunguje. Občas to zkouším, pořád chci dosáhnout nemožného, ale faktem je, že pak přichází absolutní vyčerpání a spánkové deficity a tak to prostě pořád vzdávám a zase naivně věřím, že to půjde... ale fakt to nejde.
Vlastně bych se teď měla učit, ale... už mě to unavuje, nebaví mě to. Už na mě jde prázdninový oddech a přechází mě chuť se o cokoliv snažit. Ale zatím mi to prochází. Ono už to vlastně asi projde, když zbývá jenom něco málo přes týden.

Přijdu si, že svůj život ani nežiju já, že ho za mě žije někdo jiný a já se na to jenom zdálky dívám. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Lidi na mě začínají mít nějak moc vysoké nároky.

"půjdeme na Gamu, co?"
"můžeš příští týden někdy o víkendu? chci dělat kalbu na chatě a bez tebe by to nebylo ono."
"sis, co děláš 22.? oslavíme ty moje osmnáctiny?"

"pojď se mnou."
víš, že nemůžu.
"a ty zase víš, že můžeš. jenom na chvilku, pojď"

Stop!
Jo, ono to zní skvěle, být třeba dva dny naložená v alkoholu a místo toho, abych se léčila z kocoviny, jít se očistit alkoholem ještě někam jinam. Byl by to hodně velký restart, ale upřímně... za tu hlavu v záchodě mi to nestojí a přiznejme si to narovinu... jinak by to nedopadlo.

Povoluju úplně ve všem. Ve škole; ve slibech, které denně dávám sama sobě; ve svých přesvědčeních, že nevadí, když všechno není úplně fajn (protože... vadí. alespoň mně to vadí.) Vymyká se mi to zpod kontroly a když se ten provaz snažím přetáhnout za tu pomyslnou hranici zpátky do mojí moci, jenom si spálím ruce, protože to letí na druhou stranu příliš rychle a já na to tak silná prostě nejsem.

Texty všech písní ještě pořád nejsou o něm.

a zamilovaní lidé pro toho druhého udělají všechno na světě
"tohle je tak trochu o tobě, ne?"
ne. já udělám všechno jenom sama pro sebe.

Jsem střízlivá, vnímám všechno, co tak úplně nesedí... a stále nejednám narovinu.
Pořád nic neví...
Actually... myslím, že ho to ani nezajímá. Hlavní je, že mám pěkný zadek v legínách. Že mi šlape na hlavu, když se topím, abych se nemohla vynořit, vůbec necítí. Ale není to jeho vina. Je to moje chyba... jenom a jenom moje.
Najdou se chvilky, kdy je všechno, jak má být /kdo to vlastně určuje?/ a mám pocit, že lepší už být nemůžu.
Ale... většinou nechci nic z toho, chci zůstat skrčená ve svém rohu a aby mě všichni nechali na pokoji, protože mě to ničí. Pořád se přetvařuju, s nikým nemůžu být sama sebou, protože oni mě takovou neznají, nevěděli by, kdo ta osoba je a kam se poděla ta, o které si myslí, že ji strašně znají.

úplněk, Chrisi. beztak zase nebudeš moct spát.

Prostě jen chci, aby na mě celý den nikdo nepromluvil, abych nemusela nikomu odpovídat na žádné zprávy a mohla chvilku zůstat jenom sama.
Štvou mě jejich vtipy, na první pohled neškodné pošťuchování, snaha zapojit mě do hovoru, otravné otázky...
Jsem výbušná, tak mě nechte na pokoji. Je dost velké riziko, že můžu začít kousat. Nakažení vzteklinou nevylučuji.

Pořád nemám nakoupené dárky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 10. prosince 2014 v 20:36 | Reagovat

Ani nevím, co je lepší. Jestli pozornost lidí, aniž by o to člověk stál (a přetvářka, hodně přetvářky) nebo samota. Asi to je obojí dost na nic.

Dárky? Ani mi to nepřipomínej.

Texty písniček by ale měly být o lidech.

2 Adri | Web | 11. prosince 2014 v 9:06 | Reagovat

Jo, také dni, keď ťa nikto neotravuje a si sama so sebou sa nájdu len výnimočne. Ale mne sa to s polovičným úspechom darí. Teda, odhlásim sa zo všetkých sietí, mame poviem že sa idem učiť a oni ma tak nejak nechajú. A pak príde telefón, uhm, ten zabudnem vždy vypnúť.
Niekedy si hovorím, že nejaký pekný víkend/prázdniny pôjdem ráno niekam preč, do lesa, s foťákom... a pekný deň sa môže začať, huh? (:

Darčeky nemám ani ja, a so situáciou s peniazmi... well, they have me like a gift, or damnation

Stíhať všetko sa nedá, vždy musíš niečo vylúčiť. Ja dneska školu, haha, mutherfuckers. :D

Uh, komentár dlhší, než som čakala.:) :D

3 Lair | 11. prosince 2014 v 17:52 | Reagovat

7 billion  people,
14 billion faces.

4 Mental Princess | Web | 11. prosince 2014 v 20:05 | Reagovat

Přečetla jsem si tvůj koment a usmála jsem se. Nevím proč, ale vážně mě to potěšilo. První věc přibližně od těch... pěti hodin. Moc děkuju

5 Narween Black | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 21:22 | Reagovat

Och, darčeky... nie nie nie! Popieram to. Nebudú vianoce, netreba zháňať darčeky... :D
Chcela by som ti napísať, že viem ako sa cítiš (lebo doteraz to tak vždy vždy vždy bolo) ale sme si nesadli teraz :D Ja som chorá a nezakopne o mňa ani pes. Neučím sa lebo som chorá (som zvedavá ako to potom dobehnem, hihi), stíham akurát tak kýchať, prehĺtať tabletky a spať. Máš to ťažké... Nechceš si vymeniť životy? Aspoň by si si trocha oddýchla od ľudí :) Nuž... dúfam, že bude lepšie. Medzitým znova posielam imaginárnu čokoládu a objatie :)

6 Miss No Strong | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 20:39 | Reagovat

[1]:: Ony jsou o lidech. Ale většinou je jich hodně jenom o mně nebo o někom, o kom by vůbec neměly být.
[2]:: Telefon je zlo :D
Taky jsem uvažovala, že ovážu sama sebe ozdobnou mašlí a lehnu si pod stromek :D protože, well... christmas are too expensive -_-
Highfive! :D
Dlouhý koment nevadí...teda... aspoň mě, heh :)
[3]:: Exactly.
[4]:: Rádo se stalo :)
[5]:: Já si taky občas nesednu, to nevadí. That's who I am :D
Doufám, že se brzo uzdravíš. Alespoň na ty slavné Vánoce :)
Život vyměním pouze za předpokladu, že nemoc si necháš ty, heh :D
Bude, už jen díky čokoládě (pojďme předstírat, že není imaginární).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama