metalová premiéra

11. listopadu 2014 v 18:31 | Miss No Strong |  talking
Téměř jsem o tenhle zážitek byla ochuzena...
Zatnula jsem zuby, překonala bolest zad a začala se opravdu nefalšovaně těšit na českou metalovou scénu.



Ani bych nevěděla, že se nějaká podobná akce v mém okolí trvá. Asi 3 týdny dopředu mi psala kamarádka, s kterou jsem trávila 12 dní v Egyptě, že kapela, ve které hraje její taťa, tam budou hrát jako předskokani.
Takže jsem okamžitě vyskočila a šla zjišťovat od taťky, jestli ví, kde se ta prdel, kde se to má konat, nachází a jestli mě doprovodí.
Ve finále jsem se ještě domluvila s jednou šíleněvlasou kámoškou (shodou okolností jmenovkyní) a už nic nestálo v cestě.

Po cestě jsme nakoupili energeťáky, za napjatého očekávání je v autě vypili a já začala nervózně pozorovat hodiny odpočítávající čas do začátku.
Po příjezdu jsme stáli ještě nějakou půl hodinku před vchodem, než nás vůbec pustili dovnitř a pak už jsem se objímala s Verunkou. Půllitrový energeťák mě naspeedoval šíleným způsobem, nevydržela jsem stát na jednom místě, pořád jsem běhala po kulturáku (který byl mimochodem dost malý, čekala jsem větší) a ladila děvčata na svoji vlnu.
Včas před začátkem show jsem se odebrala úplně dopředu k zábradlí, abych všechno měla z první ruky. Když sál začal temnout, nevěděla jsem, co mám očekávat. Protože všechno, co jsem věděla o předskokanech, byl název a jeden kytarista. S taťkou jsme si z nich trochu dělali srandu, že to budou nějaké stařecké vykopávky, protože Verčin taťka není nejmladší.
Ale když nastoupili na pódium, byla jsem v šoku.
Radka jsem si pamatovala jako usměvavého chlapa. Lidi, on měl na sobě kápě a sluneční brýle... plus drsňácký výraz. Druhý kytarista měl dlouhé vlasy a bradku (prostě klasický metalák), bubeník byl takový... neslaný nemastný, baskytarista zrovna tak a ve finále přišel zpěvák. Mladý, s dredama.

Strašně příjemně mě překvapili. Možná proto, že jsem od nich moc neočekávala. Správně nás nastartovali, písničky měly chytlavé a slova snadno zapamatovatelné.

Druzí na programu měli být Dymytry. Já osobně jsem vůbec nevěděla, co se bude dít, protože je neznám apod.
Jmenovkyně mi řekla, že budou mít i masky a že se mi určitě budou líbit. Neopouštěli jsme svoje místa, protože podle toho, jak byl sál plný, bychom se k nim určitě zpátky nedostali.
Bubeník zasedl na bubny a rozvibroval úplně všechno, kytaristi byli úžasní, zpěvák charismatický a masky prostě dokonalé. Rozproudili energii takovým způsobem, že jsme s jmenovkyní skákaly, mávaly rukama, řvaly a zpívaly jako šílené, houpaly (házely, heh) hlavou do rytmu a... we just had great time.
Byla jsem fakt nadšená.

Předtím, než na pódium přišli Arakain se začali valit lidi velmi (VELMI) posilnění alkoholem a mě z toho odéru začínalo být všelijak, jen ne dobře. Odstoupila jsem do ústraní a z dálky pozorovala dění na pódiu.
Musím říct, že mě zklamali. Od nich jsem čekala největší show, protože oni... jsou legendy. Jediný, kdo svůj výstup prožíval, byl zpěvák. That's all. Když jsem to srovnala s show Dymytry nebo i předskokanů, byla to trapárna.
V půlce jejich vystoupení jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Verča s Radkem už se taky vydali na cestu (cesta z Krumvíře do Ostravy je dlouhá) poté, co mi Radek s úsměvem vtiskl do ruky jejich album, jmenovkyně si ještě koupila náramek a jeli jsme směrem k domovu. V autě jsem zjistila, že když se pokouším smát, vychází mi z hrdla jakýsi podivný skřek, v uších mi hučelo a pískalo a krk jsem měla tak ztuhlý, že jsem s ním nemohla hýbat (bolest krku mě přešla teprve včera).

Jsem strašně ráda, že to nakonec vyšlo, protože kdybych se tohohle neúčastnila, nesnášela bych se. Opravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 11. listopadu 2014 v 21:05 | Reagovat

Koncerty. Že by mi zas začínaly chybět?
Nejhorší jsou opilci s ostnatýma náramkama :D
Je to smutný, když hlavní hvězdy večera udělaj tohle. Nevím. Někdy až tak nejde o tu hudbu, ale o to... žití.

2 Adri | Web | 12. listopadu 2014 v 18:18 | Reagovat

Jo, tieto pocity z koncertov (a festivalov) milujem. A kapela, na ktorú sa najviac teší podá slabší výkon, jo.. to poznám. Ale celkovo dojem z akcie býva fajn, a tak to potom až tak nevadí. :D
Opilci na koncertoch.. zvykli sme si, ale pokým sa na teba nejaký chlap nezvalí keď sa rozprávate a obaja sa nevydáte cestou k zemi, tak je to v pohode.

3 Wye | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 18:46 | Reagovat

Tohle zní skvěle (teda až na to zklamání). Taky bych si to chtěla někdy zažít.
Vážně bych se někdy už měla na nějakej koncert vypravit.

4 Miss No Strong | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 22:04 | Reagovat

[1]: Rozpíchání (od těch náramků,samozřejmě) jsem se naštěstí vyhnula :D
Jo... myslím, že koncerty jsou hlavně o atmosféře a o tom žití.

[2]: Přesně tak, celou tu akci bych si klidně zopakovala.
:DDD opilci jsou docela nepředvídatelní

[3]: To bys měla, nic se tomu nevyrovná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama