maybe you shouldn't love me

26. listopadu 2014 v 17:39 | Miss No Strong |  diary
Po ne příliš dlouhé době jsem zase zabloudila do schované složky se Slipknot. I missed it so much.
Jednou se mě ptal... ani vlastně nevím, kdo.. myslím, že Miša... proč holka jako já vůbec poslouchá tak tvrdou muziku. Většinou podezírám lidi kolem mě z toho, že si myslí, že poslouchám metal jenom kvůli tomu, abych se zalíbila klukům. Upřímně... je mi úplně ukradené, jestli se někomu díky tomu líbím víc nebo míň. Kvůli nikomu bych nepřestala a ani jsem kvůli nikomu nezačala. Protože (a tím se vlastně dostávám i k odpovědi na Mišovu otázku) mi to dává strašně moc. Konkrétně Slipknot ve mně vždycky rozvíří zlost a rozladěnost do té míry, že nakonec úplně zmizí a pak už se jen nechám unášet zběsilými bubny, chraplavým hlasem Coreyho, basou a dokonalostí kytar. A jen pravý milovník se u takové hudby dokáže rozbrečet. Here I am.
Enough of this shit.

Víte, já opravdu nevím. Připadám si jak hluboká propast, u které každý předpokládá, že by měla překypovat emocemi a city, ale k podivu všech okolo není. Je zoufale prázdná. Když se někdo pokusí vyvolat nějaký podnět tím, že do ní zakřičí nebo do ní spustí kámen, hlas se jenom zdlouhavě rozléhá bez jakékoliv odpovědi a kamínek se nikam nezaboří, jen tupě praští o dno, jehož zvuk se dlouze odráží k povrchu.

A Frouš přijde, tiskne mi ruce k tělu, rty spojí s těmi mými a já vím, že bych měla cítit něco tam vevnitř, ale necítím nic, je to jako volat do té prázdné propasti. Jediné místo, kde něco cítím, je na povrchu. Po celém těle se třesu a zoufale žádám o víc.

,,Nechtěl jsem na tebe tlačit."
já vím. já vím. to nevadí.

A pak se tříštím. Rozpadám se na miliony kousků, ale není to nepříjemné. Nemyslím na to, co necítím, protože najednou není čím přemýšlet, mám v hlavě to sladké prázdno. Kůže mi hoří a chce víc. Pořád, pořád chce víc. A on mi vyhoví. A ve mně se znovu všechno bortí.
Mám chuť mu říct, že ho miluju, bože, že ho tak moc miluju, ale nemůžu mu to říct. Ne teď, ne když je to vyvolané tímhle.
Ale potom, až to všechno přejde, až se mi zase krev navalí do hlavy a nevře v každém kousku mého těla a přestanu se třást a odezní to sladké opojení v hlavě, se mi vrátí racionální uvažování a já zjistím, že to sladké se mi nedostalo dovnitř, jen.. to prostě zmizelo, vyšumělo. A já se mu podívám do očí a vidím, že se na mě těma očima usmívá tím jeho typickým úsměvem, který je tak trochu pobavený, upřímný a láskyplný dohromady. A musím odvrátit hlavu, protože se mi ze sebe dělá špatně.
Bojím se, co on vidí v očích mně. Vidí to nic? Tu nejistotu? Prázdnou propast?

Když jsme spolu byli v Aqualandu, on mě pod vodou vzal kolem pasu, dovolil mi, abych se o něj opírala ve vířivce, přitáhl si mě na klín v rozpálené sauně nebo mě držel za ruku, když jsem vdechovala eukalyptus, cítila jsem to. Když jsme se přemisťovali mezi jednotlivými úseky areálu ruku v ruce a lidi se u nás vždycky pohledem alespoň na chvilku zastavili. Když jsme seděli unavení v autě před naším a sledovali jsme jeden druhého a věděla jsem, že je správný čas to říct, ale on mě předběhl.
Jak jsem mohla vědět, že se to ztratí? Nebo se to schová... kdoví kam. Nevím, kde to je a proč to není tam, kde má. A mrzí mě to, pořád se to v sobě snažím probudit, protože to není fér, protože já jsem byla kurva šťastná. Po roku a půl emocionálního prázdna, jsem konečně měla pocit, že to dokážu, že budu cítit, protože jsem chtěla, protože on toho je hoden.

Zasloužila bych si pár facek.
Protože než abych s tím něco dělala, v noci jenom všechno okolo máčím slzami a právě doručené smsky od něj čtu se vzlykem na rtech.
Pořád přemýšlím nad tím, že mu to řeknu. Zatím jsem to vždycky zavrhla. Protože to, že jsem zlomená já neznamená, že musí být zlomený i on. Neví, že chyba není v něm ale ve mně, protože nezná okolnosti a myslím, že bych mu to nedokázala dost dobře vysvětlit.
Vlastně mě vůbec nezná. Ne takhle. A nevím, jestli to není dobře, že nezná tu prázdnou a zlomenou.
Ale pořád se snažím. Snažím se se v tom tolik nehrabat a nechat to být, let it flow. /tohle jenom dokazuje, jak moc mi to jde, hah./
God, help me.
Nechci být šíleně zamilovaná, protože to už jsem byla jednou a dopadlo to neomluvitelnou a nepochopitelnou naivitou. Jen chci... chci cítit. Chci cítit, jak moc mi na něm záleží a ne to jenom vědět v hlavě. Jakože... je fajn to vědět, lepší než nic. Ale... potřebuju to teplo, co bych měla cítit uvnitř hrudníku, chci aby mě to donutilo se debilně usmát... potřebuju, aby to, co je ve mně, pustilo ty pomyslné dveře, abych je mohla otevřít dokořán a pustit ho dovnitř.

Jsem neuvěřitelná kráva, aren't I...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Narween Black | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 19:11 | Reagovat

Júú, slipknot :3 To môžem... a mimochodom si celkom presne opísala pocity, ktoré vo mne ich hudba vzbudzuje. Myslím, že nie si krava. Facky si nezaslúžiš a naozaj ti nechcem a ani nemôžem radiť vo veciach vzťahov pretože to vždy zákonite dodrbkám... So, do as you wish. Môžem ti len poslať imaginárnu pusu na čelo, objatie a čokoládu. Pretože čokoláda pomáha ;) Aj keď je len imaginárna (a už si doskákala v šťastnej eufórii? Dúfam, že si si nezdemolovala izbu...) :D

2 Dark Devil | Web | 27. listopadu 2014 v 17:55 | Reagovat

No, you aren't. But I guess it wasn't a guestion... Never mind..
Člověk si občas nevybere, co cítí nebo necítí a snaží se toho hodně potlačit na  základě toho, čím si prošel. Je přirozený, že se pak bojí, že tím projde znova, ale.. ale někdy nás ten strach ovládá až moc a pak nám úplně kazí jakýkoliv způsob žití.
Jasně, teď řekneš, že mě se to radí (když vím celkově celkem prd), ale.. nenech ten strach ze zamilovanosti tě ovládat, nenech všechny ty špatný myšlenky o tom, co teoreticky děláš špatně, aby tě tak užíraly. Když se pak soustředíš jen na to špatné (i když to nemusí být špatné) bývá to pak ještě horší.
Ach bože, snažím se zplodit rozumnou radu a přijdu, jako, že se snažím vymyslet nějakej latinskej text.
Jen... nenech se ovládat tím strachem a špatnýma myšlenkama... zkus to prostě nechat... plynout a uvidíš... :) Všechno nemusí dopadnout hned špatně.

3 Ang | Web | 27. listopadu 2014 v 20:47 | Reagovat

To je v pořádku.
And eventually, it will go away.
Však víš... Ještě chvíli počkat. Co se stane. Něco? Nic? třeba to přejde. a jestli ne... já nevím. vždycky to můžeš vyřešit zítra. hah. (ale moje rady jsou vždycky špatný.)

4 LinDa☮ | Web | 1. prosince 2014 v 19:24 | Reagovat

Páči sa mi, že počúvaš hudbu, ktorá sa ti páči a proste ideš si sebavedomo za ňou :)
a čo sa týka vzťahov... nie som nejaký radca, takže by som ti stopro poradila zle. Ale riaď sa srdcom. To síce neporadí vždy dobre, ale skúsiť treba. :)
Život ide ďalej a hádam sa správne rozhodneš :D

5 Miss No Strong | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 23:22 | Reagovat

[1]: Pusa na čelo, objetí a čokoláda... vyjmenovala jsi nejlepší věci na světě :3 Děkuju :)

[2]: Jo... strach je celkově strašná svině. A náhodou... vůbec to není latina. Děkuju ti, snažím se :)

[3]: Správně, třeba to přejde...

[4]: Díky! :)
Vždycky jsem se spíš řídila hlavou...ale hádám, že život je změna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama