sorry about hurting you, but this is the life

11. října 2014 v 9:04 | Miss No Strong |  diary
Časový interval mezi "žiju", "je mi na hovno" a "mám se zatraceně skvěle" není zas tak dlouhý. Naopak. Je docela dost krátký.
Nikdy bych nevěřila, že jedna osoba dokáže všechno otočit o stoosmdesát stupňů. V jednu chvíli dostanu téměř hysterický záchvat v podobě pláče (před babičkou) a pak je mi nabídnuto (znovu babičkou), aby klidně přišel k nám. (Ne ten záchvat, Frouš.) Sakra, miluju svoji babičku.
Schoval se do mých vlasů a všechno to spadlo. Úplně všechno, co stojí za nic. Dívali jsme se na typicky klukovský film a mně se líbil. Viděli jste Sin City? Překvapívě jsem to viděla celé, tak můžu machrovat.
Bylo zvláštní jenom se pokoušet vzpomenout si, proč že bylo všechno tak na hovno, když mi po pravé části nohy běhá mráz (no fakt, jenom po pravé části).
Někdě vzadu hráli Linkin Park, on mi jediným tahem za vlasy zaklonil hlavu a přesně v ten moment všechno přestalo existovat. Už nebyl žádný strach, žádná beznaděj, žádná sklíčenost. Ne. Hlavu mi zaplavilo jen sladké prázdno.
Jednoho krásného dne se stejně stane, že ztratím hlavu. Úplně a definitvně. Protože ty dlaně, ty RTY, mě absolutně přivádějí k šílenství.
Zbožňuju, jak ještě strašně dlouho voním po něm.

Myslela jsme, že ten šílený pracovní týden nikdy neskončí. Ne že by mě to samé v bledě modrém nečekalo i ve velmi dohledné době, ale na to kašlu, je sobota. Škola byla ale příjemnější část týdne. To je jedno.
Moje tělo už mě má očividně totálně dost. Po tom, co jsem se tak moc zrušila ten minulý týden, se rozhodlo, že bude kapitulovat a znemožnilo mi chodit bolavým lýtkem. So yeah. Kulhám jak 70letá stařenka, která nemá na francouzskou hůl.

Byla jsem domluvená s Ch., že až vyjde nový díl TWD, budeme se na něj dívat spolu. Z něj ale vylezlo, že mě vlastně nechce vidět, protože co se mě týče, byl strašně naivní. Chlapci teprve teď, po roku, došlo, že se na mě díval v lepším světle, než jsem opravdu byla. Good morning, darling. Myslím ale, že je to tak docela jeho problém, protože já jsem jednala vždycky přímočaře a nehrála jsem si na něco, co jsem nikdy nebyla.
Byla jsem hloupá, naivní holčička? Chovala jsem se jak malá naivní holčička.
Cítila jsem se jako bezcitná svině? Chovala jsem se tak. Nesnažila jsem se něco cítit. Neměla jsem o to zájem. Chovala jsem se sobecky, protože to byl v té době jediný člověk, na kterém mi záleželo. Já. Jednala jsem v první řadě ve svém zájmu, dávala průchod nenávisti, zášti (případně chtíči) a vždycky jsem toho dosáhla. (Z nějakého mně neznámého důvodu to mají svině fakt vždycky trochu jednodušší.) A to, že jsem něco někomu nalhávala? Pche, kdo dneska nelže. Bez lží to v dnešním světě snad ani nejde.
Takže ne. I když jsem udělala pár věcí, kterýma se rozhodně nechlubím, nelituju ani jednoho svého činu. Protože jsem to měla promyšlené, vím úplně přesně, proč jsem to dělala a nemrzí mě to. Ubližovala jsem osobě druhou osobou, protože jsem její nitky měla pevně v rukou a bylo velmi snadné za ně tahat. Protože já jí chtěla ublížit. A neexistuje lepší pocit, než když se vám to podaří.
So yeah, taková já jsem svině. (Byla? Whatever.) A jasně, že se objevily výčitky svědomí, že jsem vlastně nevyhnutelně ublížila i tomu "nástroji". Ale... těžko říct, takhle z fleku. Asi jsem to prostě jen zapudila, protože ten pocit z pomsty byl prostě lákavější.
Strašně mě fascinuje, že to prostě pořád řeší. Po roku. Jestli nedokáže jeho ego přijmout, že jsem s ním manipulovala nebo že jsem mu ubližovala... netuším.
Já nevím, ale já se za to omluvila v době, kdy na tom ještě záleželo a dál jsem to nechala být. Vím, že to vůči němu bylo nefér, protože on mi ublížil jenom jednou a to když jsem byla v podstatě ještě mimino. (I když si to úplně přesně pamatuju.) Jo, bylo to sprosté a hnusné a tak... ale v té době mi na tom prostě nezáleželo. Udělala jsem to. Tak promiň. (Ne že by to nějaké promiň mohlo spravit, ale stejně.) Je blbé, že to neseš tak těžce. Ale kdyby každý dělal takovou vědu z toho, co se kdysi stalo... ty jo, psychologové a psychiatři by měli docela hodně práce.
A má to jeden světlý moment - můžu se na TWD podívat hned, jak vyjde a nečekat až do víkendu. Bod pro mě.

Koupila jsem si docela dost luxusní boty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 11. října 2014 v 9:51 | Reagovat

Tak nějak tohle všechno chápu. A tak nějak mi všechny tyhle pocity chybějí.
Taky chci boty, ty moje se už rozpadají. Zase. Pff.

2 necroparanoia | E-mail | Web | 11. října 2014 v 12:20 | Reagovat

Jo, někdy "mám se zatraceně skvělě" volně přechází do "je mi na hovno"

3 Radfordová | Web | 11. října 2014 v 12:25 | Reagovat

řekla bych, že je v pohodě bejt mrcha. zvlášť když to umíš a nesemele tě to... trochu závidím :D

4 theworldisugly | Web | 11. října 2014 v 12:59 | Reagovat

Manipulovat s lidma je děsná sranda. Můj problém je ale v tom, že vlastně ani nemám s kým manipulovat a pokud přeci jen ano, většinou ten někdo manipuluje se mnou.

5 Orida | Web | 12. října 2014 v 18:39 | Reagovat

Hlavne, že máš nové boty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama