i'm afraid and stuck in my ways.

27. října 2014 v 18:44 | Miss No Strong |  diary

Zajímalo by mě, proč se čas jednou vleče a podruhé neskutečně letí. Copak neumí dodržovat mezinárodní pravidla, kdy jedna minuta má 60 vteřin?

Poslední dny jsem byla neustále v pohybu. Ale pořád. Musím přiznat, že mi chybělo jen tak sedět doma na posteli, vypisovat se ze svých pocitů a cpát se čímkoliv, co přijde pod ruku. Potřebovala jsem chvilku vyřadit.

Všechno nabralo šílenou rychlost. Až mi z toho jde hlava kolem. Na jednu stranu mi to vyhovuje, na druhou mě to nepřestává děsit.
Je to intenzivní, jako když jedete autem šílenou rychlostí s otevřenou střechou a když kolem vás sviští vzduch, bere vám to všechen kyslík, který by se měl vdechnout. Takže jenom marně lapáte po chybějícím dechu a tak trochu vás to děsí, ale ten pocit z jízdy je jednoduše úžasný.
rozumíte mi, ne? ne? hmpf.
Nezastavuju se. Nemůžu se zastavit.

Všichni na mě souhlasně pokyvují, usmívají se, poplácávají mě po ramenou a říkají mi, že je to v pořádku. Já se jenom bojím, že díky tomu, že je to všechno tak zrychlené, to brzy dorazí do cíle.
Včera jsem seděla u zrcadla a chystala se znovu za ním, když na mě zavolal taťka. Ptal se mě, jak se cítím, jestli je mi s ním dobře. Víte, ta starost mě dojala. Protože... chápu ho. Chápu, že po tom všem, co se stalo tu starost má. Ironií je, že on neví, co všechno se stalo.
nedává to moc smysl.

Někam se ztratilo racionální uvažování. Dějí se věci, kterým bych měla bránit, ale neudělám to. Proč bych měla.
Víte, že už jste opravdu ztracení, když s ním ležíte v jedné posteli, notebook leží každému na jedné noze a smějete se scénkám ze Lvího krále. Když posloucháte šepot, tak blízko vašich uší, že to nikdo jiný neuslyší, ani kdyby chtěl.

Skvělé na tom je, že opravdu téměř vůbec nejsem doma. Nemusím poslouchat matku, snášet bratra. Nemá to chybu. Horšit se to začíná tím, že... prostě... mojí mamince vyhovovalo, když mě měla celé večery doma. Několik měsíců. Když jsem neměla chuť někam chodit, bavit se. Kdy mi stačila postel a pár filmů nebo nekončící série seriálů. Teď, kdy jsem se vlastně přišla domů jen vyspat tři dny za sebou, je to strašný problém.
Nechápu, co ode mě čeká.
Dokonce ani babička nechápe, proč čas od času nejdu tancovat.
Proč? Matka má problém i s tím, když pořádně slavím narozeniny. Proto.

Začínají se mi jednotlivé dny zamíchávat do sebe. Vůbec nevím, kdy se co stalo. Nemůžu se rozhdnout, jestli je to dobře nebo špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 27. října 2014 v 19:31 | Reagovat

To mají všechny matky problém?
...Je to v pořádku, má to být rychlý. Pomalý je to na nic.

2 DarkDevil | Web | 29. října 2014 v 20:18 | Reagovat

Možná asi rozumím. Ono na všem je podle mě něco děsivýho a pokud je to děsivý jenom trochu a zároveň je to dobrý, tak je vlastně dobře, že je to trochu děsivý... No dobře, tohle trochu nedává smysl, ale podstatou tohohle sdělení je, že když tě něco děsí, nemusí to být špatné.
A i když jde něco rychle, může to držet rychlé tempo, dokud tomu bude člověk stíhat a nemusí se to hned hrnout ke konci. ;-)

3 *WeirdUfo* | Web | 29. října 2014 v 20:48 | Reagovat

Chápu, občas se toho stane tolik, že se najdenou ocitneš v situaci, do které ani nevíš, jak ses dostala.. Snažím to řešit tak, že si občas udělám půl hodiny jen pro sebe a zrekapituluju si, co se stalo... když je toho moc, tak to i píšu.. nevím, co by pomohlo tobě, aby ses necítila tak zmateně :)
máma to časem pochopí, uvidíš :) tyhle problémy nemám, s mámou máme skvělej vztah
opět chválím písničku :) máš skvělej vkus na hudbu!!

4 Adri | Web | 30. října 2014 v 9:16 | Reagovat

Jo, to poznám. Keď veci idú príliš rýchlo a všetko sa zlieva. A pak zase príde kľudnejšie obdobie.. Je to celé na hlavu, but who cares about it.

5 Narween Black | E-mail | Web | 30. října 2014 v 22:51 | Reagovat

Avenged Sevenfold! Avenged Sevenfold! *záchvat fangirlizmu* S mojou mamou mám podobný problém... ale keď vynecháme toto a zopár ďalších drobností tak máme prakticky dobrý vzťah. A rozumiem čo si článkom chcela povedať. Rýchlosť je občas fajn a to desivé je na tom to najsuper, aspoň podľa mňa...
A páči sa mi piaty odstavec, neviem prečo ale hrozne ma dojal a vytvorila som si k nemu citový vzťah (môžem si ho vytlačiť a pripnúť na nástenku?) :D

6 Miss No Strong | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

[5]: A7X jsou největší miláčci a Synyster je můj budoucí manžel *,*
Ten kompliment, ach! Pohladila jsi mi mé "spisovatelské" ego. Klidně si ten odstavec připni na nástěnku, ale pouze se zdrojem! :D

7 Narween Black | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 21:54 | Reagovat

[6]: Nie nie nie! On je môj budúci manžel! :D :D Nemáš zač zlatko a odstavec slávnostne poputuje ako taký rozsiahlejší citát na obal jedného z mojich mnohých zošitov (a samozrejme pridám aj zdroj) :D Dohodnuté?

8 Miss No Strong | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 1:49 | Reagovat

[7]: Vůbec.. ledaže bychom si ho střídali! :D
Dohodnuté :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama