díky za tu noc, která je prostě... nocí

18. října 2014 v 0:21 | Miss No Strong |  diary

Nenávidím, když se někdo v noci příliš hlasitě projevuje. Ať už tím, že hlasitě pouští hudbu, pouští nahlas film nebo třeba i nahlas mluví. Noc sakra čeká celý boží den, aby mohla přijít. A noc je klidná, harmonická.. mělo by být trestné, že se tak narušuje.

Není nad to občas se nechovat jak slušná dívka (kterou bezpochyby jsem) a vykřikovat hlášky typu "ruská svině" nebo "nacistický hajzle". (Záleží na tom, kterou hru hrajete.)
A taky právem, protože můj parťák mě kurva vůbec neumí krýt, když je kolem mě deset Rusáku a on nedokáže sejmout ani jednoho. Proto taky musím opakovat pořád dokola jednu podělanou misi, protože mě jeden z těch Rusáků vždycky odpráskne, hmpf.

Asi už mi jen leze na mozek, že jsem se celý týden nehnula z domu. I když jsem většinu dne doma sama. Nedělá mi to dobře.
Vlastně se jen snažím nějak dočkat večera, abych mohla jít spát. Každé ráno mi někdo hodí do postele Boua, který mi přilehne dýchací cestu v krku, ale zatím ještě žiju. Čumím na seriály nebo filmy. Nebo se snažím dočíst další kapitolu z učebnice psychologie, která mě má dovést k pochopení toho, jak funguje lidský mozek, který občas snad ani nefunguje (nebo to tak alespoň nevypadá), což je hloupost, protože funguje vždycky, alespoň co se autonomního systému týče. Heh, fakt jsem studovala.
Ono se totiž fakt nedá dělat moc aktivit s bolavou nohou, jakkoliv moc bych chtěla. Je to na hovno.
Ještě horší na tom je, že se mi z těch obvazů začala dělat vyrážka. Fuj.
Taky jsem se zase vysrala na cvičení, překvapivě. Ale svádějme to na to, že nemůžu přece cvičit s pohmožděným lýtkem.
A nejvíc mě sere, že jsem ještě pořádně nevyzkoušela ty nové boty, goddammit.

Chtěla bych se procházet po Vídni.
Dospěla jsem v Hvězdy nám nepřály k části, kde je Gus s Hazel v Amsterodamu. A proto se chci procházet po Vídni.
Fuck logic.
Vídeň je totiž fakt krásná. Taková vznešená, chápete? Možná mám jen chuť na něco na úrovni, když už se všechno ostatní pohybuje těžce pod průměrem.
Chci procházet kolem všech těch luxusních obchodů s vědomím, že nemám na to koupit si tam ani nějakou maličkost. Chci být jen další z mnoha tváří ve velkém městě. V tak velkém, že se nikdo nebude pozastavovat nad tím, proč zrovna já dělám to, co dělám. Chtěla bych si sednout do jednoho z těch úžasných parků a zjistit, jestli je noc v Rakousku jiná než u nás.
Melu strašné sračky, že ano?

Nevím, co se dneska stalo, ale máti se mi začala svěřovat se svými myšlenkovými pochody. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co jí na to mám říct. I mean.. nikdy jsme spolu takhle nemluvily. A navíc...teprve minulý týden jsem si kvůli ní málem vybrečela oči. Do háje. Nezajímá mě, že ji něco tahá dolů. Ji taky nezajímá, když něco tahá dolů mě, ani když je to ona.
Jsem špatná dcera.

Strašně se bojím, že to zmizí. Nevědomost je totiž někdy fakt skvělá, víte. Sladká. Bezbolestná.
Prostě mám strach, že se na mě jednou podívá a všechno to uvidí.
Že jsem vědomě ublížila osobě, která mě milovala. Proč? Protože jsem mohla. Protože mi to udělalo zvrácenou radost. Protože za takové věci se dobře maskuje, když jste zlomení sami.
A až to pochopí, znechuceně ode mě ustoupí.
Asi se jen bojím, že zůstanu sama. Protože pro mě existuje jen málo trestů, které se dokážou hloubkou vyrovnat tomu, když musím být jen sama se sebou. Je to to nejhorší, co se může stát. Moc myšlenek, moc pocitů, moc návratů do minulosti, moc velká snaha pochopit všechna proč.
Nechci, aby skončilo tohle my. Ještě na to nejsem připavená.

Jestli máte rádi béčkové horory, podívejte se na Honeymoon. Žádný zázrak, ale dá se to.
Zase mě chytá Disney mánie, stáhla jsem si Rebelku.
Modrá už dávno není modrá.
Nejlíp se pracuje pod tlakem. Nejlepší výkony podáte v posledních minutách, protože tím nahrazujete celou tu dobu, kdy jste se na to prostě vysrali.
Už ve mně byl přetlak, muselo to ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 18. října 2014 v 7:54 | Reagovat

Rebelka zrovna ani není dobrej film. Vážně není.
Vždycky mi nevědomost přišla jako nejlepší možnost. Ale je neuvěřitelnej rozdíl mezi nevědomostí a nejistotou.

2 Radfordová | Web | 18. října 2014 v 13:18 | Reagovat

do vídně pojedu o vánocích. strašně se těším... mám vídeň asi i radši než prahu :D
strach ze samoty... pořád. ten pocit, když už vůbec nejde o ostatní, ale jen o to my. absurdní.

3 *WeirdUfo* | Web | 19. října 2014 v 10:27 | Reagovat

Náhodou, Rebelka je super, pokud potřebuješ dát svýmu mozku čas, aby přiletěl z Marsu zpátky do tvý hlavy ;)
taky zrovna čtu Hvězdy nám nepřály, je to skvělá knížka, jenom jsem se ještě nedostala do Amsterodamu :)
Ať se ti nožka rychle uzdraví :)

4 Orida | Web | 20. října 2014 v 9:35 | Reagovat

Vo Viedni som bola raz. Nepáčilo sam i tam až tak, ako som myslela, že bude. Bolo tam na mňa moc ľudí a málo miesta. Ale mám obraz od pouličného umelca.

5 *WeirdUfo* | Web | 20. října 2014 v 20:08 | Reagovat

sorry, že píšu druhej komentář, ale.. TA PÍSNIČKA JE ÚŽASNÁ!!! Prostě jsem to nemohla nenapsat :) přemýšlela jsem, co si stáhnu na cestu do Prahy a už jsem to našla :) děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama