23.9.

23. září 2014 v 17:55 | Miss No Strong |  diary

Víte, co udělá chytrý člověk když ví, že ho čeká spousta povinností, které je třeba stihnout?
Začne je plnit.
A víte, co dělám já?
Ignoruju je.
Hah.

Říkám si, že to začíná nějak moc brzo. Přeci... ještě není ani konec září a už to flákám, snažím se všemu co nejvíc vyhnout, protože mě odpuzuje, kolik toho je. Celý týden je to jen o čekání na víkend.
Nevím, naivně jsem doufala, že tenhle rok to bude trošku jinak. Přes prázdniny jsem si předsevzala spoustu věcí, ale... mluvit o nich a plnit je... to je od sebe docela daleko.

Ještě jednu hádanku, chcete?
Víte, co udělá gigantická kráva (tedy já), když za ní v půl jedenácté v noci přijede fakt dost (tím myslím hodně) hezký kluk s tím, že chce pusu na dobrou noc?
Stihne do té doby, než přijede, usnout. A ještě si ztiší mobil, aby jí náhodou nějaké hovado nevzbudilo.
Yes.
Chodila bych kanálama. Opravdu.
Omluvou mi budiž, že jsem absolutně netušila, že by to mohl jenom třeba na 20% myslet vážně.
Zachoval se ale jak inteligentní muž a vzal to docela sportovně.
O důvod víc, proč k němu pociťovat jistou citovou náklonnost, hee.

V rozepsaných se schovává článek, který už vůbec není aktuální, ale měl skrývat spoustu fotek. Jen jsem opravdu netušila, že nebudu mít absolutně žádnou chuť ty fotky jen hodit do koláže, natož tak upravovat. Jestli bude čas o víkendu (což nebude, protože ho mám tak nějak plný, ale mám ráda naivitu a svoje plané sliby), chtěla jsem se do toho nakonec vrhnout. Taky mám nápad na dost seriózní články (asi čtyři... nebo pět), ale chce to hodně práce a... ach jo, zabijte mě někdo za moji lenost, děkuju.

Tento týden mě čeká docela zásadní věc. Ta věc se jmenuje pátek. On to ale není jen tak obyčejný pátek nebo tak.
Přejdu k věci, naše škola slaví nějaké jubilejní výročí 95 let. Díky tomu se pořádá i Školní akademie, kde vystupují lidi, kteří mají co předvést. K všeobecnému podivu jsem byla oslovená i já. A ano, můžu si za to jen a jen sama.
V prváku jsme se bavily s češtinářkou o slohovkách (teda o té mojí, vychvalovala ji skoro až do nebes) a já jsem jenom tak na čtvrt pusy naznačila, že je to tím, že se snažím tak nějak psát. Milá paní profesorka si to zapamatovala a chtěla po mně, abych na té akademii něco svého přečetla.
Víte, chtěla jsem odmítnout. Fakt strašně jsem chtěla. Ale v té době byl program ještě zoufale prázdný a ona nasadila takové ty psí oči, tak že nakonec jo.
Jenomže je v tom jeden háček. Do programu se stihli vsunout lidi, pro které je vystupování před širokou veřejností téměř samozřejmá věc a pak jsem vedle nich já, nervózní i když mám mít prezentaci o aktuálním dění, a mám se jim svým výkonem vyrovnat.
heeelp.
Stresuju už asi týden, ale začíná to gradovat. Hodně moc.
Strašně rychle mluvím... proto strašně rychle čtu. A mám prostě strach, že budu tak nervózní, že si nedám pozor, jak čtu, zvládnu ty dvě stránky pročíst během dvou minut, nikdo z těch lidí vlastně nebude vědět, o čem jsem četla a já se můžu jít oběsit.
Říkám si, že by nebylo od věci koupit si flašku vodky (ze které se mi zvedá žaludek už jenom, co ji vidím) a vypít půlku před dopoledním vystoupením a druhou půlku před večerním. Protože když to vezmu kolem a kolem.. bude mi dlouho trvat na text pořádně zaostřit a taky se budu muset víc soustředit na artikulaci. Ta dá. Problem solved.
Ne a teď vážně. Potřebovala bych nějaký recept na potlačení nervozity. Protože se úplně vidím, jak po tom božím úvodu vejdu na pódium, sednu si na židli, spustí se hudba a já tam budu sedět, srdce až v krku a buď fakt neřeknu vůbec nic nebo budu do minuty hotová (s tím čtením, samozřejmě).
Taky mám hodně nepříjemný pocit, že to bude nejhorší vystoupení, ať už to přečtu jakkoliv. Protože... geez, je tam spousta mnohem zajímavějších věcí.
Ještě se pořád může stát, že dostanu vysoké horečky, ale je to vysoce nepravděpodobné.
Prý to mám prodat, mám to podat takovým způsobem, aby šlo vidět, že k tomu mám vztah. Ale... já nevím. Jistě, že k tomu mám vztah. Ale ne takový, jako třeba k jiným "veledílům" (u jednoho jsem téměř brečela, když jsem zabíjela hlavní postavu).
Snažila jsem se nějak povzbudit. Že to přece zvládnu, že není tak těžké soustředit se hlavně na text. Že nebudu zas tak nervózní, protože z toho jeviště přeci jen na tu spoustu lidí neuvidím a můžu si vsugerovat, že sedím doma v tmavém pokoji a čtu si to pro sebe. Ale... realita bude asi trochu někde jinde. Heh, trochu.
Nevím. Nevím, jak to dopadne, ale mám z toho fakt děs. Jestli se po pátku ozvu, zvládla jsem to. Jestli ne, nezvládla jsem to a visím někde na stromě.
Takže... držte mi palce.

Už včera to nevypadalo moc dobře, protože mě fakt pekelně bolelo v krku. Ale kámoška mi přivezla, když byla v Anglii jednu dost čupr věc.
Měla jsem hroznou radost už z toho, že si na mě vzpomněla. Protože to, aby mi přivezla nějaký suvenýr, jsem pronesla spíš ze srandy než že jsem to myslela vážně.
Ale ona na mě v září bafla, přinesla mi Rezistenci a k tomu i tohle, že nevěděla, co mi má vzít.
Byla jsem úplně nadšená, protože ta krabička je totálně boží.
I ona je boží.
Ale momentálně je důležitější, co je v té krabičce.
Včera jsem si uvařila nefalšovaný britský čaj. A myslím, že je fakt fucking amazing a taky fucking magic.
Protože je
a. hodně silný
b. úžasně chutná
a konečně
c. ráno jsem se vzbudila a bolest v krku byla pryč
Což vzhledem k okolnostem nevím, jestli je dobré nebo špatné znamení, ale budiž.
Takže... na bolest v krku britský čaj.
Ba-dum tss.

Mám ve škole jeden volitelný předmět, co se jmenuje Média, komunikace a společnost.
První dvouhodinovku jsme psali články, což není důležité.
Dnešní dvouhodinovku jsme se bez přestávky dohadovali ohledně toleranci muslimů a Romů.
No... byla jsem z toho napružená celý den. Ale tohle téma si, myslím, žádá samostatný článek.

legendární fotečka z očistné procházky
protože
Bou moc rád chodí na procházky
Bou moc rád
SE MNOU
chodí na procházky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia | E-mail | Web | 23. září 2014 v 23:32 | Reagovat

Já chci taky pravej bristkej čaj :D Asi musí bejt úplně jinej, než čaje co seženeme tady :D

2 Narween Black | E-mail | Web | 24. září 2014 v 20:52 | Reagovat

Hehe, ten začiatok mi tak nehorázne pripomína mňa! A potom mám stresy, že nič nestíham a nič neviem (hlavne v škole) A rovnaký čaj z Británie som si priniesla aj ja. Práve kvôli tej krásnej krabičke :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama