Duben 2014

Bullshits

24. dubna 2014 v 21:19 | Miss No Strong |  diary
Jestli se nepřižene nějaké tornádo, tak se fakt naštvu. Šíleně se naštvu, protože mě už 2 dny tak nechutně bolí hlava, že bych si ji nejradši utrhla. Prášky mi nezabírají.

Přijde mi, že život začal letět šíleně rychle. Dneska nám rozdali papíry s výběrem předmětů pro další ročník. Nejhorší je ten nadpis. "Výběr předmětů v předposledním roce studia". To ne. To fakt ne. Jak už může přijít předposlední rok studia, když si pořádně ani neuvědomuju, že vůbec na té škole jsem..?
Taky jsem zahlédla kluka, kterého jsem mohla vidět tak... ty jo... snad 4 roky zpátky. Je to šílené. Úplně šílené. Jak všichni neskutečnou rychlostí stárneme a život nám utíká před očima, pevně neuchopený a neuchopitelný. Alespoň já to tak vidím.

Nehorázně mě štípou oči. A ne, nebrečela jsem. Prostě mě štípou.

Strašně často nad ním přemýšlím. Nemůžu si pomoct. Už mi dokonce uniká důvod, proč. Snad se cítím líp? Snažím se myslet hlavně na to dobré. O tom přece život je, ne? O vzpomínání a zažívání dobrých věcí.
Čekám na zázrak? Už asi ani ne. Přijde mi ale, jako bych se vracela domů, když se nořím do myšlenek tohohle typu.
Někdo by řekl, že bych se měla snažit na to konečně zapomenout. Ne. Proč? Co by mi pak zbylo? Nikdo a nic. Nechci zapomenout, nechci to posunout do ústraní. Není kvůli komu. Cože? Kvůli sobě? Ale ne. Mně to neubližuje, už ne. Vracím se domů, vzpomínáte? Otupěla jsem. Ano, stojí mi to za to. I kdyby mě měli někdy v dohledné době zavřít do blázince.

Přijde mi, že poslední dobou píšu strašné nesmysly.

Zlodějka knih: kniha x film

22. dubna 2014 v 15:27 | Miss No Strong |  book or movie

Zdravím u úplně nového typu článku, kde bych se ráda podělila o svoje postřehy tím, že budu porovnávat stejný příběh s tím rozdílem, že jednou je to kniha a podruhé film. Budu se snažit psát co nejvíc nezaujatě, abych náhodou nespoilerovala někomu, kdo ani s jedním zpracováním neměl tu čest. Nezaručuju ale, že se mi to pokaždé podaří.

21.4.

21. dubna 2014 v 16:04 | Miss No Strong |  diary
Nějak jsem poslední dobou neměla na psaní čas. Možná si říkáte, co jsem měla takového na práci, že jsem nedokázala napsat alespoň pár vět nebo vypotit alespoň nějaký článek. Ironií je, že jsem vlastně v kostce nedělala vůbec nic. Ale právě tohle NIC jsem potřebovala, abych se konečně dala nějakým způsobem dohromady. Je to uklidňující, je to psychoterapie a hlavně... je to čas od času potřeba.

Dnešní den strávený u starých dobrých Linkin park a (aby se neřeklo) u jemných příprav do školy.

Díky pátečnímu (pod)večeru jsem se dokázala zase přenést přes pár věcí... a stačilo jen zajít ven se starou kamarádkou. Je fajn, že některá přátelství prostě nestárnou.

Už několik dní mám tendenci neustále čumět na horory, prohrabala jsem i starou zásobu DVDček, ale nějak jsem ani jednomu nepřišla na chuť. Proto se chci zeptat - neznáte někdo nějaký dobrý (OPRAVDU dobrý) horor?

btw - veselé Velikonoce

13.4.

13. dubna 2014 v 16:14 | Miss No Strong |  diary
Celkem nepříjemný pocit, že moji stárnoucí rodiče mají zajímavější společenský život než já.

Už druhou noc po sobě mám pocit, že mi někdo dost hnusně ubližuje. Včera to bylo o celonočním kopání do kolen a dnes lámání rukou. Nadkolenky na nohou, nepříjemná bolest v ramenou... a tohle se zdá jediným možným vysvětlením, i když je to, samozřejmě, absurdní.

I když se většinu dne zdá všechno v pořádku, vždycky vyjde najevo, že vlastně v pořádku není vůbec nic. Celé dny jen spím, nechávám mozek odpočinout u sitcomů se suchým humorem anebo jen pročítám knihy bez doprovodu šustění stránek. Na nic jiného nemám sílu.

Za 4 dny se mi podařilo přečíst přes 100 000 slov. Právě tyhle slova zapříčinila slzy máčející tváře. Tohle byla druhá knížka, která mě rozbrečela. Podívám se i na film, pro srovnání.

Dneska má svátek.

Noční myšlenky

12. dubna 2014 v 0:32 | Miss No Strong |  diary
Týden byl divný.

9.4.2014 - 7:25
Je to tak lepší. Sice si absolutně nedokážu vybavit jeho jméno, ale moc mi to nevadí. S největší pravděpodobností si ani on nepamatuje to moje. Ale záleží na tom?
Povídáme si o všem a o ničem, ale to též nevadí. Není ticho. Je to jen jakási tichá, nevtíravá kulisa, která dává pocit... čeho? Bezpečí? Spřízněné duše? Sama nevím.
Netuším, proč mi říká "maličká". Ale na tom nezáleží... je už jen málo věcí, na kterých opravdu záleží.

Pořád na mě mají nějaké nároky. Nedochází jim, že na to nemám.
Chtěli, abych napsala článek na téma, které mě nechává absolutně chladnou. Ale udělala jsem to.
Chtějí, abych psala nějaké testy z něčeho, k čemu nemám absolutně žádný vztah. Beztak to zase udělám.
Chtějí, abych byla stoprocentní. A já se snažím. A fatálně selhávám.
Chtěla bych umět všechno hodit za hlavu.

Asi se mi chce zvracet.

Ani nevím, kde se to ve mně všechno bere. Ta nenávist ke všem. Stejně tři čtvrtiny lidí nesnáším a zbytek... zbytek je na takové úrovni, že se dá přežít. Nevím, co udělat, abych byla miláček, který všechny zbožňuje. Fuj, i napsané to vypadá nechutně přeslazeně. Takže ne. Raději budu přemáhat svrbění pěsti a kdoví... třeba to jednou nevydržím a někomu (úplně se mi v hlavě vybavuje komu) přinejmenším zlomím nos.

Tohle je život? Každé ráno se plahočit z postele, jen aby člověk mohl 7 hodin sedět někde, kde stejně jenom zase spí... aby se neřeklo, tak má jen oči dokořán.
A co bude dál? Budu se plahočit z postele, abych se nějakým způsobem dopravila do práce a tam budu makat jak robot. A kdy má člověk stihnout žít? Dá se to vůbec?

Pořád mi není dobře. Stejně ale sedím v autobuse a snažím se působit mírumilovně. Nejsem si jistá, jestli se mi to úplně daří.

2 roky mi trvalo, než jsem dospěla alespoň do takové míry, abych poznala, že on je jen špína, která se mě úpěnlivě drží. Stydím se, že mi to trvalo tak dlouho, ale v duchu se popleskávám po rameni, s širokým úsměvem na tváři, pyšná na sebe samu, že jsem to zvládla absolutně beze zbytku.

Jen další neděle

6. dubna 2014 v 17:47 | Miss No Strong |  diary

Celý týden jsem nebyla schopná napsat jedinou kloudnou větu. Celý týden byl na dvě věci. Celý týden jsem měla chuť sakra umřít, protože mi bylo sakra zle.
Ironií je, že už asi 2 týdny se mi stupňují negativní myšlenky a vyústilo to v to, že jsem včera skončila s téměř 40 stupňovou horečkou, která vytrvale přetrvávala celý den. Možná bych měla něco dělat, abych ty myšlenky zastavila. Něco dělat a udělat je od sebe ovšem dost daleko.

Už bych strašně moc potřebovala prázdniny. Skutečnosti, že začne pátek a za jedno mrknutí oka je zase neděle, mě strašně štvou. Jak si má člověk stihnout odpočinout? Já vám to řeknu - nemá si stihnout odpočinout.

Svoji "vytrvalost" jak na cvičení, tak na učení, jsem zazdila. Cvičení mě nějak naplňovalo, ale jelikož jsem se SNAŽILA pořád něco naučit, nezbýval mi na cvičení čas nebo energie (jo, klidně to berme tak, že neumím plánovat, mně už je to fuk). A s učením práskám úplně, protože i když se učím, známky mi padají níž, než by se mi kdy mohlo líbit a tak si říkám - "Nebudu se učit, protože to stejně dopadne stejně. A když pohořím s tím, že jsem se neučila, nenaštve mě to tolik jako to, že jsem pohořela i přes učení." Přece jenom něco pro svůj klid dělám :)

Už nevím, co mám dál psát. Prostě sečteno a podtrženo - jsem znechucená vším a všemi.
Chci vás poprosit jen o trpělivost. Pokusím se během tohoto týdne nějak nastartovat a budu se snažit co nejdřív postnout další Beu. Teoreticky bych mohla psát dál, ale stálo by to za starou belu a, přiznejme si, to nikdo z nás nechce.
Hodně štěstí do dalšího týdne.
S.

Three Days Grace znovu na scéně

3. dubna 2014 v 18:49 | Miss No Strong
TDG jsem objevila pár let zpátky a byla to spíš náhoda než záměr. Okamžitě jsem si oblíbila hlas Adama Gontiera, který byl ve spojení se způsobem hudební interpretace dokonalý. Alba jsem poslouchala pořád dokola a potom přišel šok - Adam opouští kapelu.

Nebudu tu nějak podrobně rozebírat, z jakého důvodu odešel a co na to říkám, myslím, že právo soudit ho mají jen kolegové z kapely a blízcí. Ano, samozřejmě, že to všechny fanoušky zarmoutila a dodnes nad tím truchlíme, ale co se dá dělat. Adam se rozhodl a nezbývá nám nic jiného, než to respektovat.

Víc mě ale překvapilo, že se pak dal na sólovou dráhu. A hodně mě překvapilo, že "jeho" hudba je o moc jemnější než to, s čím jsme si ho spojovali v jeho působení u TDG. I když mi jeho hlas pořád nahání místy až husí kůži, musím přiznat, ač nerada, že směr, kterým se ubírá teď, mě moc neoslovil.

Naopak ale musím opravdu smeknout před zbytkem Three Days Grace. I bez něj jdou dál a touhle novou písničkou dávají vědět, že v žádném případě nekončí. Našli nového zpěváka, který Gontiera zastupoval už na turné k jejich novému albu a zůstává s nimi i nadále. Možná ztratili několik fanoušků, ale... získají zase nové fanoušky :) A navíc se podle mých uší moc neliší to, co hráli předtím a co hrají teď. Ano, asi nikdy to už nebude to, co to bylo s Adamem... ale jde vidět, že se opravdu snaží a... přeci jen se ubírají správným směrem. A ještě je mi příjemné, že se vracejí víc k rockovému způsobu hudby než to, jak míchali do své muziky i... jak to říct... elektronické prvky?

Btw - není to sice Adamův hlas, ale i tak je skvělý :3 Matt to zvládá na jedničku.