Březen 2014

Jen samé otázky, aneb Cestování v čase?

30. března 2014 v 18:15 | Miss No Strong |  talking
Kdo si alespoň jedenkrát neřekl: "Kdybych mohl/-a, udělám to všechno jinak. Kdyby tak šel vrátit čas..."? Myslím,že nikdo. Ale kdyby byla možnost cestovat v čase, byla by opravdu tak skvělá, jak se na první pohled zdá?

Problematika budoucnosti

24. března 2014 v 21:10 | Miss No Strong |  talking
Samozřejmě nechci psát o budoucnosti v rozmezí desítek let, ale spíš "jen" let.
Ani nevím, jak na to vlastně přišla řeč, ale odpoledne jsme se pustily s mamkou do debaty o vysokých školách. Pořád jsem o tom musela přemýšlet. Jako - co se mnou vůbec bude, až budu mít po střední? Vím, kam chci jít? Existuje to vůbec? A tak jsem zabrousila na internet.

Doteď vlastně nevím, jak to na takové vysoké škole probíhá, nechápu ty "body" nebo co to je... jen vím, že se chodí na přednášky, píšou se zápočtové zkoušky, jsou i nějaké praxe a někdy je závěrečná zkouška. To je všechno :D Pořád ale tiše doufám, že nám o tom ve škole řeknou víc, protože já tomu fakt nerozumím.

Mé brouzdání internetem mě taky donutilo zamyslet se o občasně prohozených řečech našich profesorů. Tvrdí nám, že největší uplatnění budou mít lidé, které budou studovat chemii, fyziku, techniku nebo matematiku. Ale říkám si - PROČ? Proč by teda bylo tolik škol s humanitním zaměřením (např. Masarykova univerzita v Brně), které čítá práva, sociální obory, pedagogiku, filozofii apod.? Navíc jsem se dočetla, že největší uplatnění má hlavně pedagogika a práva a dobře jsou na tom i sociální obory. Tak já tyhle řeči nechápu, vážně. Nepopírám, že absolventi s technickým zaměřením nebudou mít práci - budou. A možná se jim bude hledat snadněji než nám, humanistům. Nikdo by mě nikdy nedostal na matematickou větev. Sice předměty jako je matematika, fyzika aj. uspokojivě prolézám, ale nebaví mě a nedokážu si představit, že bych se tím měla celý život zabývat.

Nakonec jsem se dívala na podíl přihlášených a přijatých. Úplně mě zabolelo, že školy, které pro mě připadají v úvahu vlastně v úvahu nepřipadají, protože procento přijetí je pod 20%. Ach, geeez. Já už se vidím, jak skončím někde na jazykovce.

Jak jsem tak projížděla různé univerzity a obory, nejvíc mě zaujala asi univerzita ve Zlíně. Ani nevím, na co jsem tam klikla, asi na humanitní obory celkově, ale po přeletění předmětů očima jsem si říkala, že tam není snad jediný předmět, který by mi vadil. Takže tohle SNAD bude perspektiva.

Samozřejmě je teď pro mě největší prioritou udělat maturitu, která mě sice čeká "až" za 2 roky, ale i tak. Vím, jak strašně rychle utíká čas na střední.

Co vy a vaše budoucnost?

První jarní dny

22. března 2014 v 21:17 | Miss No Strong |  diary
Jaro začalo velmi uspokojujícím počasím a já musím říct, že jsem se ho snažila co nejvíc využít. Ve čtvrtek jsem si totálně odepsala nohy v těláku... ale totálně. Nemohla jsem ale odolat, vytáhla jsem brusle a ujela víc než 6 km. A aby toho nebylo málo, pustila jsem se ještě do cvičení. V pátek jsem se nemohla téměř vyhrabat z postele. Bolel mě fakt celý člověk. Po příchodu ze školy jsem jako vzorná dceruška nabídla mamce, že umyju zvenku verandu, takže jsem dala zabrat svým natáhlým nohám, břichu a zádům ještě víc. Někdy si říkám, jestli nejsem masochistka, vážně. Ještě dneska bolavé svaly cítím.

Chtěla bych říct, že je všechno v pohodě, ale není. Mám strašně divné stavy... ale stejně to nikoho nezajímá, takže k tomu jen pár vět:
- cítím se absolutně zbytečná
- mám pocit, že jsem v něčem totálně selhala
- chybí mi, ale jsem příliš egoistická, abych to přiznala... ať už sobě nebo někomu jinému (není tohle to přiznání?)
- totálně jsem ztratila zájem o mužské pokolení (v pokročení něčeho mezi mnou a T. už vůbec nedoufám a ani s tím nepočítám).. asi budu navždy zbožně pozorovat jen Synystera
(stejně si ho jednou vemu - a jo, je mi fuk, že už je ženatý)

- v čem je chyba? ve mně nebo v nich, když stále neexistuje nikdo, komu bych se nebála všechno říct? asi ve mně, protože kdybych někomu přiznala, že něco není v pořádku, ukazovala bych jen, že nejsem tak silná, jak si všichni myslí... takže to ani dělat nechci, protože asi i sobě namlouvám, že silná jsem a přitom... vidíte to? nevyznám se v sobě... děsí mě to čím dál víc

Všimla jsem si, že má čím dál víc lidí oblibu v Disneyovkách (weheartit je toho plné)... taky jsem tam hodně viděla obrázky s tématikou útěku... letadla, samé "i want to escape" loga apod. Už se taky těším, až odsud vypadnu do Egypta... přes den flirtování s personálem (třeba zase někoho sbalím), brzy ráno nebo pozdě večer sezení u moře a poslouchání šumění vln... už aby to bylo nebo se tady zcvoknu.

Včera jsem nemohla usnout a něco celkem ucházejícího mě napadlo. Míním to zrealizovat, takže doufám, že o to bude někdo stát.

No... dojím tu svoji super večeři (přesnídávka a honey puffs), zapnu si nějaký animák a lehnu do postele... je čas utnout tok myšlenek.

Krásný víkend.

Miluju ji. Když ji zpívám, zní to, jako když někdo tahá kočku za ocas a když se to pokouším zabrnkat na kytaru, akorát se vztekám, že mi to nejde a následně skučím nad bolavými prsty... ale stejně mě to neodradí. Prostě je úžasná.

It wouldn't have worked out anyway...
-A. Gontier

17.3.

17. března 2014 v 20:04 | Miss No Strong |  diary
Začal další týden. Tenhle teda bude dost morbidní. Jestli ho přežiju, přejdu už fakt všechno :D Snažím se obrnit velmi velkou silou, abych se vůbec každé ráno vykopala z postele. Mám až příliš dobrou náladu na to, že se na mě ještě usmívá učebnice češtiny a zapomenutě huláká matematika... pff, jsou i horší věci na světě. Třeba nedokončená seminárka do těláku.

Včera to nakonec nebylo tak hrozné, můj den zpříjemňovala A. (děkuju!), T. a nakonec k mému překvapení i J. Ach, J. :3 No nic! :D

Nedávno jsem se dívala na Lvího krále. Jo, smějte se mi, ale ta pohádka je nejlepší! Jak jsem se u téhle scény nasmála, až mi tekly slzy :D Úplně jsem zapomněla, že tam něco takového je :D

Btw. všimli jste si nového tématu týdne? přijde mi strašně vtipné, že jsem na to teprve nedávno psala článek :D

Koho by to zajímalo, tak ve středu bude další Bea.

Cítím se strašně dobře díky tomu, jak na sobě nepřestávám makat. Cítím se jistější sama sebou, jakkoliv to zní absurdně. I když mi přijde trochu fail, že místo svalů na břichu se mi rýsují svaly na rukou... ale nevadí! :D lepší něco než-li nic :D

No, mizím. Jen jsem nemohla nenapsat svoje momentální pocity a myšlenky.
Sajonada.

16 = depressing

16. března 2014 v 14:35 | Miss No Strong |  diary
Dneska je přesně ten den, kdy mám chuť se ponořit do perfektní depky. Většinou to bývají všechny dny s číslem 16, ale dneska je to ještě intenzivnější.
Je 16. března, což asi není novinkou. Ale dnes je to přesně rok. Touhle dobou už jsem byla s ním.

Mám opravdu chuť si vzít tu největší pistáciovou čokoládu,co najdu... pustit si PŘESNĚ ty písničky, obléct si přesně to oblečení, dívat se přímo na ty filmy, projet všechny ty fotky, vyžvýkat celý balíček právě těch žvýkaček, číst si všechny ty esemesky a užírat se a vzpomínat a brečet až do večera. V nejlepším případě mu ještě napsat, jak je mi zatraceně zle. Do háje.

Ale já to přece neudělám, ne? Nemůžu si dovolit to udělat. Říkali mi, že už je to dávno pryč. Taky říkali, že sejde z očí, sejde z mysli. Taková blbost. Nikdy nesejde z mysli. Ne, dokud to opravdu nebudu chtít. A já to chtít nikdy nebudu. Protože... takhle to prostě být nemělo. Ani omylem.
Počítají s tím, že jsem silná. Nikdo nechce vidět totálně zlomenou holku něčím, co nedává smysl.
Myslí si, že už jsem na to všechno zapomněla. Mýlí se tak moc, až je to nemožné. Pořád to ve mně všechno je. To nenaplněné cosi, nenávist, bolest. Ale to nikoho nezajímá.

Nikdo nic neví. Zrovna dneska bych tak potřebovala nebýt sama a zrovna dneska na mě všichni kašlou. Prej přátelé, to jo. Až do noci se musím něčím zaměstnat... zítra už snad bude dobře...

Nějakým způsobem si užijte dnešní nechutně upršený a studený den.
Sakra, jak se to počasí dneska hodí k mému rozpoložení.

12.3.

12. března 2014 v 20:06 | Miss No Strong |  diary
Dobrej :D

Chci se omluvit za svou přílišnou neaktivitu, omluvou mi snad budiž, že toho teď mám hodně. Jak jsem se minulý týden válela v nemoci, moji spolužáci psali různé písemky, tedy to teď musím dohánět a psát samozřejmě i další písemky, takže jsem večer ráda, že si můžu lehnout a na chvíli vypnout. Vidím to tak ještě na příští týden a mělo by se to zase uklidnit. Na chvilku.

Další věc je: Bea. Samozřejmě s ní pokračovat budu, jen nemám moc toho času a moje múza mnohdy bloudí bůhvíkde, tak mi odpusťte. Pokud to vyjde, pokračování bych viděla na víkend.

Je mi trošku nepříjemné, že už tu nemůžu psát tolik věcí jako dřív, protože... nemám moc ráda, když mi lidi tolik vidí do hlavy :D ale změna je život, nějak se s tím vypořádám. Na druhou stranu jsem opravdu ráda, že konečně nebloudím v zapomenutých vodách blogování a alespoň někdo si moje bullshits čte.

Kdyby to někoho zajímalo: docela se mi daří. Ať už počítám školu nebo život celkově. Všechno je nějak podezřele moc v pohodě.

Úžasná odreagovačka. Už mi z toho pomalu začíná hrabat, ale je to... boží :D strašně mě to uvolňuje, navenek i uvnitř. A ten videoklip je taky vydařený :D pokud jste ve stresu a chcete se fakt uvolnit až na hranici lhostejnosti, zařaďte do playlistu ;)

X things to do in life

10. března 2014 v 16:23 | Miss No Strong |  Ostatní
Dobrý den :D
Dneska s trošku netradičním článkem na téma: 35 things to do in life. Jde o sepsání seznamu věcí, které by jste rádi stihli prožít za svůj život.
Více v c.č.

5.3.

5. března 2014 v 22:44 | Miss No Strong |  diary
Poslední dobou nějak nevím, o čem psát.
Přitom se mi toho hlavou honí celkem hodně. Ale možná to jen nestojí za zmínku.

Od pátku jsem nemocná. Teda oficiálně od pondělí, mám zánět nosohltanu nebo co. Teprve dnes jsem ale bez horečky. Jsem pořád unavená, dokážu prospat celé odpoledne. Když nespím, čtu si anebo se snažím něco kloudného vymyslet. S vymýšlením to není nic moc, tak aspoň čtu.

Cvičení se snažím nezanedbávat. Alespoň teda to břišní. Na záda už mi nezbývá buď energie nebo chuť.
...nebo obojí.
Ale zatím jsem nevynechala, takže ta nevytrvalost nebude tak silná, jak jsem si myslela.

V pondělí nebylo vyhnutí a musela jsem sedět 3 hodiny ve škole. Teoreticky bych tam měla sedět denně, protože se pořád píšou nějaké písemky... ale myslím, že když jsem si nedopřála pořádný odpočinek při mé minulé nemoci, tak teď bych si to mohla vykompenzovat, ne? Jsem přeci taky jen člověk.

Dneska jsem dostala neuvěřitelnou chuť začít se učit pořádně německy.
Mám zajít ke spoustě doktorů a vůbec se mi nechce.
Potřebuju si koupit sluchátka, jinak se už zblázním.
Chci se o sebe sakra starat, když ostatním je to fuk.
Když přemýšlím o škole, jsem akorát neuvěřitelně nasraná na svoji spolusedící, takže si asi odsednu.

Chaotické... už končím, no stress.

Můj nejoblíbenější zázrak

1. března 2014 v 19:47 | Miss No Strong |  talking
Dream catcher (česky "lapač snů") je podle všeho zajímavá věcička.
Skládá se z pavučinového kruhu, ze kterého potom visí několik peříček.
Údajně pochází už od původních obyvatel Ameriky (což je pár set let zpátky). Od té doby, co je spaní mým nepřítelem, jsem si o téhle věcičce něco našla a pověst o lapači snů mě uchvátila.

S tmou přicházejí sny. Dobré i zlé.
Představte si, že když spíte, začnou se nad vámi kupit nejrůznější sny, které do vás v průběhu noci vstupují - tedy se vám zdají. Pokud si ale nad hlavu (nebo kamkoliv k vaší posteli) zavěsíte dream catcher, dějí se magické věci.
Jakmile máte nad sebou sny, lapač se chová podobně jako přesívátko na písek. Zlé sny se zachytí do pavučiny a jelikož se z ní nedokáží vymotat, spolu s prvními záblesky slunce, ráno mizí. Hezké sny jsou zákeřnější. Z pavučiny se dostat umí a díky téhle schopnosti potom mohou bez dalších komplikací sklouznout po peříčkách směrem k vám.

Víte, nikdy jsem na takové věci nevěřila. Na magické předměty, ať už to byly kameny zajišťující štěstí, sílu, lásku,... anebo něco jiného.

V úterý (alespoň myslím, že to bylo úterý o.O) jsem ale našla ve schránce tohle. Zírala jsem na to, hlavou se mi promítaly ty probdělé noci a řekla jsem si - sakra proč ne.
Už první noc, kdy jsem tuhle serepetičku měla nad hlavou, se něco změnilo. Sny jsem si vůbec nepamatovala a byla jsem vzhůru všeho všudy jednou a jen na pár minut. Další den jsem si sice nic nepamatovala, ale vzbudila jsem se a hodinu nemohla usnout. Den na to jsem se znovu jednou vzbudila, ale mohlo to být tak na půl minuty. A dnešní noc?
Pamatovala jsem si sny, které se mi zdály. A nočním můram předtím se to ani zdaleka nepodobalo.

Od téhle chvíle vím, že předměty podobného typu v sobě něco mají. Když jim svěříte svoji víru, nezklamou vás a opravdu začnou fungovat.
Nemíním tohohle broučka někdy sundat.
Možná to bude zní jako strašné klišé, ale... je to jako kouzlo.