Únor 2014

Can I be better?

25. února 2014 v 20:50 | Miss No Strong |  diary
V pondělí bylo velmi těžké se dostat z postele :D Nakonec jsem ten virus nějak ustála a do školy chodím s úsměvem na rtech.
...dobrá, s úsměvem na rtech určitě ne :D
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem konečně mohla do školy. Párkrát jsme se pohádaly s mamkou a já už toho měla fakt až nad hlavu.

K svojí nelibosti jsem ale zjistila, že si prospěch druhého pololetí kazím hned ze začátku. Nepříjemné. A to tak, že velmi.
Zapřísahala jsem se, že ode dneška se budu pořádně učit, abych to všechno vylepšila a zároveň ty předměty, které jsem ještě nestihla pokazit, udržela na uspokojivé známce.
Zatím se držím :D Což je pro mě úspěch, protože moje druhé jméno je nevytrvalost. Ne vážně. Všechno, v čem chci vytrvat, vzdávám už po pár dnech. Cvičení ale dělá mistra a já tohohle opravdu nechci nechat.


S vytrvalostí se pojí i moje neustálé úsilí něco pro sebe udělat a cvičit. Mám bolavá záda, ale nikdy jsem se nedonutila cvičit víc než týden. Nikdy. Taky, jelikož jsem získala pár kilo nahoru (tímhle si nestěžuji, jsem ráda, že jsem konečně dokázala přibrat, protože jsem se 2 roky nemohla hnout z cifry 48 na váze) bych chtěla zpevnit břicho. Bude se mi na sebe líp dívat do zrcadla, myslím :3 :D
Našla jsem si 24denní challenge, kterého se fakt zuby nehty chci držet.
Není to nic složitého, aspoň se mi to zdá. Nikdy jsem nebyla zvyklá cvičit - ani trochu nejsem sportovní typ, tak myslím, že tohle mi pro začátek bude stačit. A ve volných dnech se chystám už OPRAVDU dokopat k cvikům na záda.

Začíná se oteplovat - chci chodit běhat.
A až bude pořádně teplo, zase vytáhnu kolo. Doprovod už mám, tak nebude problém :3

Taky se chci starat líp sama o sebe, protože.... mám takový pocit, že se fakt zanedbávám :D

Případné čtenáře prosím o držení celých pěstí, abych dokázala vytrvat a mohla se po 24 dnech, na konci pololetí a při pohledu do zrcadla, poplácat spokojeně po rameni.

22.2.

22. února 2014 v 18:18 | Miss No Strong |  diary
Prázdniny utekly tak šíleně rychle.
Je divné, že už je přede mnou jen poslední den víkendu a pak to přijde znovu.
Vstávání, běh na autobus a pak velice záživné sedmihodinové sezení ve škole.
Yaaay! Těším se, fakt moc.
Kriste.

S trochou štěstí a smůly v jednom se pondělní vstávačka konat nebude.
Bratr je nemocný a myslím, že celkem úspěšně filtruje svoji nákazu do ovzduší.
Moje snaha v podobě útěku k babičce moc nevyšla, he.
Není mi dobře. Ani trochu.

Tenhle týden byl ale divný, btw.
Chci říct... přes den bylo všechno dobrý.
Ale v noci...
Trápí mě noční můry. Pořád.
Když si teda pamatuju, co se mi zdálo.
Několikrát se v noci budím, snad touhou, aby se mi už nic nezdálo a já mohla klidně spát.
Ale omyl. Sny pokračují přesně tam, kde skončily.
Ráno většinou v absolutní paralyzaci ležím a čumím do stropu. Asi abych se vzpamatovala nebo nevím.
Možná se těmi sny kompenzuje to, že se mám dobře ve dne nebo... netuším.
Chodívám spát co nejpozději, v absolutní únavě, abych měla tvrdý spánek. Moc mi to nevychází.
Sny jsou tak odporné, že se bojím jít spát.

Nevíte, jestli funguje ten lapač zlých snů?
Víte, takový ten, co dal Jacob Belle v Novém měsíci...
Máte s tím někdo zkušenost?
Nebo co vám pomáhá proti zlým snům?

Ochutnávka

20. února 2014 v 15:15 | Miss No Strong
Velmi pravděpodobně jsem teď někde venku, ale ani to mi nezabrání v tom, co chci zkusit :D
Po dlouhém rozhodování, jestli ano nebo ne, ve kterém mi pomohla i anketa, která je někde vpravo, jsem se nakonec rozhodla, že to zkusíme.
Chtěla bych se s vámi podělit o kousek z mého spisovatelského "umu".
Přijde mi fér vás obeznámit s tím, že absolutně nedokážu napsat příběh s dobrým koncem.
Ještě jsem vás neodradila? Tak čtěte dál.

Jeden z těch úžasných dnů.

18. února 2014 v 23:07 | Miss No Strong |  diary
Dnešek byl jeden z těch super dnů, kdy by vám náladu nezkazilo vůbec nic :3

Na svoje poměry jsem vstala docela brzo, udělala co bylo třeba a odpoledne jsem se odpíchla k bábi, kde jsem vlastně jenom odhodila věci a spěchala za kamarádkou. Pomluvily jsme mužské pokolení, daly si dobrý čaj a společně fandily našim hokejistům (teda spíš já :D)
Joo, normálně všem kazím fotky :D GOLDENEYE!

Když o tom tak přemýšlím, tak jsme vlastně nic nedělaly, ale... bylo to prostě fajn. Šíleně ráda trávím čas s lidmi, které mám ráda.

Když už jsme u lidí, které mám ráda, vypadá to, že mám ve čtvrtek... eh... "rande" :3 doufám, že to vyjde :3 S trochou štěstí to vlastně bude rande ve čtyřech :D Ach, miluju to očekávání :3

Miluju přespávání u babičky. Všechno ze mě padne a já si opravdu nedělám starosti vůbec s ničím, setkávám se s lidmi, na kterých mi záleží a žádné náladukazící faktory si nepřipouštím k tělu. Až do pátku je to tu moje :3

Ten potetovaný týpek je luxusní :O A on má úžasný hlas :3 La la la la, la la la :3

Krásný zbytek týdne :)

14.2. - Valentýn

14. února 2014 v 18:10 | Miss No Strong |  diary
Zdravím :)
Tak dneska je pátek, jupí jej :3
Dneškem mi počínají jarní prázdniny a já se nemůžu dočkat, až si odpočinu. Pořádně odpočinu.

Dneska hrál český hokejový tým druhý zápas na olympiádě v Soči. Osobně jsem to neviděla, jenom jsem si četla komentáře na internetu. Jsem fakt ráda, že jsme vyhráli, i když hra prý nebyla o moc lepší než se Švédy. Po shlédnutí zápasu Švédsko - Švýcarsko nechci házet flintu do žita, ale mám nepříjemný pocit, že dostaneme na prdel.

Kromě jiného je dneska Valentýn. Nikdy jsem Valentýn neřešila a asi ani řešit nebudu. Jediný podobný svátek, který uznávám, je první máj. Zdá se mi romantické, líbat se s někým, koho milujete, pod rozkvetlým stromem :3 (ani nepotřebuju višeň).
Na druhou stranu je ale pravda, že i jako osoba neřešící Valentýn, by mi udělalo nemalou radost, kdyby ho se mnou někdo chtěl oslavit.


Jenomže dopadlo to trošku jinak.
:D
Ale co. Už včera jsem si koupila čokoládu a hned po příchodu domů jsem si sedla s dekou, knížkou a kakaem do rohu. Mám pocit, že mi to tak i vyhovuje :D

Hluboce a neodvratně jsem se zamilovala.
Stáhla jsem si několik Mozartových symfonií a nemůžu se toho nabažit :3
Dokonce mě přestala i bolet hlavu.
Díky komukoliv za to, že tenhle génius existoval, protože jeho díla jsou něco úžasného.

Užijte si Valentýna :3

Beer challenge

12. února 2014 v 21:11 | Miss No Strong |  talking
Nevím, jestli jste si ráčili všimnout (nepochybuju ale o tom, že ano), ale na facebooku teď několik posledních dní koluje beer challenge.


Jde o to, vypít půl litru piva na ex, natočit to a vyvěsit na fb do 24 hodin od nominace. Kdo to nezvládne, platí člověku, kterým byl nominován, basu piva.

Včera jsem byla nominována i já. Můžete mi věřit, že jsem se tomu snažila vyhnout zuby nehty, ale nakonec mě to dostihlo.
Basu jsem v žádném případě neměla zájem nikomu platit, tak jsem to vypila.

Kdybych k tomu ale měla vyjádřit svůj názor a někoho zajímal, tak....
Moc se mi to nelíbí.
Nejde o to pivo nebo tak. Já celkem piju, ale...
Přijde mi trochu barbaské nutit někoho, kdo o to nestojí, aby vypil půl litru piva. Přece... když si člověk to pivo otevře, tak proto, že na to má chuť a ne proto, že je to jen nějaký blbý hec, ne?
Dnešní doba jde fakt kamsi dopryč, když už se víc preferuje pití alkoholu na fb než v hospodě.
Rest in peace, world.

Jsi divná...!

11. února 2014 v 17:57 | Miss No Strong |  talking
Velmi ráda bych se k tomuhle nařknutí nějak vyjádřila.

Říkáte mi, že jsem divná?
Ano, jsem divná.
A proč jsem divná? Jsem divná, protože jsem taková odjakživa.

Je mi fajn.

8. února 2014 v 20:36 | Miss No Strong |  diary

Dneska v noci jsem poprvé pořádně spala. Sice s divnými sny, ale spala.
Každý se mě ptal, jestli se něco neděje, s pohledem upřeným na moje tmavé kruhy pod očima.
Ne. Proč by se mělo něco dít?
Většinou je mi přece jedno, když se mnou lidi, které mám ráda, chtějí přetrhat kontakty.
Vůbec nic to se mnou nedělá.

5.2. - Have more than you show...

5. února 2014 v 20:49 | Miss No Strong |  diary
...speak less than you know.

Pátek, 31.1.
H. přijela kolem 8. Byly jsme se projít a nakonec jsme skončily v baru, u ovocného piva. Ovšem nutno dodat, že to bylo spíš na ovocný čaj. Byla tam nehorázná zima. Proto za hlášku večera můžu považovat: ,,Ty,S., neotevřeme si okno? Ať se zahřejem." Vzhledem k tomu, že venku byly tak 3 pod nulou, je to celkem úsměvné. Nakonec jsme skončily u kamaráda ve sklepě nad vínem a Morganem s kolou na zahřátí.Jelikož jsem domů přišla kolem půl druhé můžu klidně říct, že večer se nakonec vydařil.
Sobota, 1.2.
Nikdy nespím dlouho, když někam večer jdu. To je moje prokletí. Vstala jsem v půl deváté, oči jak angorák, za mé ploužení by se ani zombie nemusel stydět a nemohla jsem si hodit šlofíka, protože brzy odpoledne měla přijet teta s její dcerou. Obrnila jsem se veškerým zbytkem energie, který mi zbyl a nakonec jsem vydržela do čtvrt na dvě.
Se S. jsme se dívaly na The Walking Dead, nechutně se cpaly, dělaly blbiny, zkoukly jsme Frozen (krásná pohádka!) a ještě chvíli sledovaly oblíbené YouTubery.

Toť shrnutí mého víkendu, jinak se nic zajímavého nedělo.

Dneska jsem se mohla konečně pořádně najíst. Dva dny mě držel žaludek, tedy nebylo jiného východiska než nedobrovolné diety.
Oprášila jsem mech z kytary a vyřvala si hlasivky. Miluju tu štiplavou bolest na konečcích prstů.
Sledovala jsem Cloud atlas. I když je to dlouhý film (téměř 3 hodiny), není to zrovna oddechovka (opravdu se musí pořádně vnímat, aby to člověk pochopil), tak musím říct, že tak skvělý film jsem už dlouho neviděla. Rozhodně, milý případný čtenáři, si na tenhle film vymez čas.
Hlavou se mi poslední dobou honí spousta věcí a celkem mě to všechno sráží dolů. Kdyby se mě ale někdo zeptal, co konkrétně mě to sráží dolů, nevěděla bych, jak mám odpovědět.
Většinou mě klavír uklidňuje... ale tahle skladba... já nevím, jak to popsat.
Nostalgie.
Smutek.
Osamělost.