3.1.

3. ledna 2014 v 20:41 | Miss No Strong |  diary

Celý den, jako by mi někdo bral kyslík, který se snažím vdechovat. Asi blbý vzduch.
Bolavá hlava.
Chuť zabít každého jen kvůli tomu, že zvedne hlas.

Nikdo nechápe, proč jsem ho milovala. Nejde o to proč! Sama nedokážu říct, proč přesně...

Lidé se dokážou změnit kvůli někomu, koho milují. Proč? Protože ti lidé dokážou na tváři vykouzlit úsměv, když se necítím na to, aby tam vůbec byl. Protože dokážou pomoci, když už si myslím, že dávno všichni odešli. Potom se z nás stává automaticky lepší člověk. Pro ně. Ale co když ti lidé ze života zmizí? Co zbyde pak? Smutek, zoufalství, pocit zbytečnosti.
Když se po delší době někdo takový znovu objeví, je to jako znovuzrození. Všechno dokáže vrátit jeden pohled. Úsměv. Dotek. S pocitem naplnění se ale objeví ještě něco: strach, že to zase zmizí.
Tohle je nejhorší strach. Strach, že něco vyprchá. Ale nic netrvá věčně. Proč bych si neměla užívat kouzla okamžiku? Kdo jsem, abych si stěžovala na pomíjivost života?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama