Červenec 2013

Short story

26. července 2013 v 19:03 | Miss No Strong
I met a girl i know at 4:00 am. We drink brompton cocktail. Suddenly she said: ,,I'm unbound finally."
I smiled and said: ,,Welcome to the family."
We heard a scream from outside. Radiant eclipse. Bat country. Scream of victim. I looked at the girl. She was staring on gunslinger dances dead dancing.
Girl whispered: ,,Do you think that is afterlife the same like a little piece of heaven?"
I wondered: ,,What do you mean?"
,,Don't you see it? You're really blinded.. in chains. We're lost all. A natural born killer is here. But I'm not ready to die. I fear that god hates us."
,,So let's escape from here! So far away!"
,,Demons are everywhere. We have to start the fight."
,,What? If we start to fight, we'll be buried alive!"
Then the king appeared.
,,I think your nightmare comes to life, doesn't it?"
The girl went down on her knees.
,,Please save me!"
,,You think I'll do it? " asked the king.
,,Please, I'll do anything!"
,,Tonight the world dies, my little girl. I can give you only eternal rest."
The girl started crying and the king left. I came near to her. She looked at me.
,,Will you be with me until the end?"
,,I think that everything the king said was fiction." I said staring at the stars.
,,Dear god, stay with me," I whispered. ,,The wicked end is coming."
I heard only one advice. From the man standing behind me.
,,Just hail to the king, it's easy."
I laughed. Nothing is easy. Perhaps only almost easy. And in that case, I rather burn it down than hail to the king. And the girl was still crying. And I felt the strenght of the world and warmness on the soul. Everyone betrayed. But now I don't care. I believe second heartbeat will come once. I hugged the girl.
,,I have lost it all. My life.. everything." she cried.
,,I know. We all have," I said quietly.
And in that moment we found peace.

Muhaha :D Myslím, že fanoušci pochopí tučné písmo :) a omlouvám se za moji nedokonalou angličtinu.. ale snažila jsem se :D

0.1

26. července 2013 v 15:34 | Miss No Strong |  Nothing
Pozorně jsem sledovala jeho tmavou kůži, ale snažila jsem se vyhnout jeho hnědým, pátravým očím.
,,Něco je špatně, že jo?" zeptal se a já cítila tíhu jeho pohledu. Podívala jsem se na něj.
,,Ano. Ale netuším, co," odpověděla jsem a hluboce se mu zadívala do očí.
Chtěla jsem, aby to všechno viděl. Bolest, zoufalství, bezmoc. Obejmi mě, prosím, křičelo celé moje nitro, ale ústa zůstala pevně semknutá. Trpělivě mě pozoroval a já doufala, že pochopí. Pomalu pokývl hlavou a obrátil se ke mně zády. Do očí se mi draly slzy, svěsila jsem hlavu a zůstala jsem tam stát. Sama. Opět.
Dokud jsem neucítila teplou dlaň na svém rameni. Opatrně jsem vzhlédla. Byl těsně u mě. Několikrát jsem zamrkala, abych zahnala slzy a usmála se na něj. Jemně, skoro až nesměle. Úsměv mi neopětoval, jen mě pomalu pohladil po tváři, s chápavým výrazem.
,,Rozumím ti," zašeptal tiše. A já doufala, že má pravdu.

Take that - Rule the world

25. července 2013 v 22:24 | Miss No Strong
Je nádherná.
Neměla bych to asi přiznávat.. ale jsem z ní nějak naměkko.
Asi proto, že je tak krásná.

Kruh

25. července 2013 v 22:12 | Miss No Strong |  diary
Včera se to všechno zlomilo.
Co jsou vlastně slzy? Krev z duše, jak se říká v romantických řečech? Projev slabosti? Citů? Nejsou city a slabost hned vedle sebe? Nebo snad známka, že jsme byli dlouho silní? Nevím.. už si ale zase připadám jak šutr.
Bolí mě hlava. Do pekla s tím, kdo vymyslel bolest hlavy.
Začíná to být všechno zase zbytečné. Zajímalo by mě, proč.
Potřebuju tě.
V neděli brzy ráno odlet do Egypta. Doufám, že tam slané moře znovu spláchne všechny starosti.
S V. se asi letos neuvidíme. Mrzí mě to.
Usnout a probudit se v jiném čase. Až všechno bude bledě modré.
Všechno, co mi je odebíráno teď, si budu moct dopřát jindy. Vím to. Wait for me, please.

Kecy v kleci

24. července 2013 v 14:55 | Miss No Strong |  diary
V sobotu na dovolenou.
Zítra s T. Těším se.. až moc..
Ozval se T. Odpálkovala jsem ho, nechci s ním mít nic společného.
Jsem strašně líná.
Ale všechno se pohybuje v klidných vodách. Naštěstí.
By the way.. wonderful song :)

Poslední dny

17. července 2013 v 16:24 | Miss No Strong |  diary
Dr. House.
Kolo.
Knížky.
Sluníčko.
Psaní.
T.
Avenged Sevenfold.

Největším hazardem je důvěřovat lidem. Stojí za to?
To jméno mě pronásleduje.
Je možné, aby existovali lidé, kteří se mi zjevují ve snech? Mohli by..

Hail to the king

17. července 2013 v 15:38 | Miss No Strong
Je to konečně tu :) 15.7. se konečně objevila celá píseň Hail to the King


Jak dny plynou..

8. července 2013 v 22:10 | Miss No Strong |  diary
V pátek jsem byla u tety.. mám na můj vkus až moc krátké vlasy.
Ovšem jsem strašně ráda, že jsem mohla být se S. Nevím proč, ale ta holka mi vždycky vyloudí na tváři úsměv už jen tím, že je.
Mají úžasnou kočičku. Jmenuje se Nana. Strašný miláček.
Dneska přijela sestřenka. Vždycky se s ní nasměju. Pojedu k babičce. Na pár dní. Ať s ní chvíli pobudu, když tam je.
Zítra jsem měla jet s R. na hody. Odřekl to, což mi ani tak moc nevadí, stejně se mi tam nějak extra nechtělo. Místo toho se pojedem projet některý den.
Začala jsem sledovat Let's playe, oprášila jsem PS a Medal of Honor.. The Sims.. a kraviny.
Mám strašně moc knížek z knihovny.. tak se opaluju a čtu si.
Nejlepší ale asi zůstává pořád jízda na kole.

Možná stojí za zmínku pár věcí..

Nesnáším, když se mi lidi snaží dostat pod kůži. Chci říct, jo. Je fajn, když mě někdo obejme, když to fakt potřebuju. Ale není fajn, když mě objímá pořád, i když si myslí, že to potřebuju. Není ani fajn, když se mi snaží za každou cenu dostat co nejblíž, jakkoliv. Ptají se mě, jaké mám starosti.. stejně jim nikdy neodpovím, nikomu. Říkala jsem si, jestli se třeba nebojím.. a nebojím. Já už prostě věřit nechci. A není to ze strachu. Je to z pudu sebezáchovy.

Nesnáším vlezlost. Nesnáším, když na mě někdo s něčím naléhá. Nesnáším, když někdo prostě nechce pochopit, že já nechci.

Často jsem sama. Úplně sama. Možná.. snad mi i nějaká spřízněná duše chybí. Ale já na ně vlastně radši kašlu. Vždyť o všech říkáš, že nejsou dost dobří. Tebe jsem tu fakt ještě potřebovala.

Většinu času se cítím jak zbloudilá duše. Ani nevím, co tu hledám. Snad jen čekám, až se něco stane. Něco, co by zase nakoplo to všechno. Život? Jo.. asi jo.

Často si povídám s taťkou. Mnohokrát mně z jeho slov štípou oči. Je to vlastně jediná cesta, kterou dokážu vypustit slzy. Protože ho miluju tak, jak může dcera milovat svého otce. Možná proto se mnou jeho slova tolik hýbou.

Našla jsem staré písničky. Věci, které jsem poslouchala asi 3-4 roky zpátky. Jeden večer jsem si je i poslechla, všechny. Zaplavil mě zvláštní klid. Bylo to jako vzpomínka na všechny ty klidné, bezstarostné časy.

Poslední dobou špatně spím. Mám divné, až zlé sny.

Ten, o kterém nesmím mluvit

2. července 2013 v 0:00 | Miss No Strong |  memories
Proč?

Seether - Rise Above This

1. července 2013 v 22:05 | Miss No Strong
Nový objeev.
A není to vůbec špatné :3
Dobrou.