Hudba

21. května 2013 v 20:55 | Miss No Strong |  talking
Pamatuju si na malou otázku v hudebce.. někdy v prvním pololetí. Otázka zněla velmi prostě. A to: Co pro vás znamená hudba? Pro mě byl formát papíru moc malý, abych k hudbě mohla své city popsat.



Hudba je stručně a jednoduše.. všechno. Alespoň pro mě. Navíc je všude. I když si to každý ne vždy uvědomuje. Kavárny, autobusy, autorádia, školy, filmy.. i klapot nohou vydává zvuk, rytmus. A ne, nejsem žádný magor, který jde a tleská si do toho (ještě na mě nikdo Chocholouška nezavolal).

Jen je pro mě hudba každodenním společníkem už několik let a nikdy mě nemůže zklamat. Je tu vždycky. Ať jsem veselá nebo smutná, potřebuju rozveselit, uklidnit.. jde jen o to správně si vybrat.

Někdy je neuvěřitelné, jaký příběh je schopný se do jedné písně vejít.. a jakou odezvu na vás zanechá. Kombinace nástrojů, ať už se to týká akustických či elektrických kytar, pián, bubnů nebo čekoholiv jiného ještě s tím nejúžasnějším nástrojem na světě.. a to lidským hlasem. Někdy mi jde až hlava kolem, jak nádherný zvuk lidského hlasu může být. A pokud je dokonalá kombinace hlas + nástroje, jsem v ráji.

Co se týče stylů..každý nějak musel začít. Jako "malá" jsem začínala na R. Williamsovi :D O trochu později jsem přešla k US5, u kterých jsem chvíli zůstala.. asi nějaký rok nebo tak.. potom jsem přešla k electro - housu a dubstepu.. u toho jsem taky zůstala, chvíli. To ani nevím, jak dlouho bylo, možná taky nějaký rok. Potom jsem chvíli poslouchala hip hop. To byl tak maximálně půl rok. A potom jsem jen tak bloudila.. až jsem narazila na rock a jeho známé. Interpreti jako Linkin Park, Korn, Metallica nebo Three Days Grace se stali mým denním chlebem. Postupně jsem začínala hledal tvrdší věci, ale zjistila jsem, že něco jako black nebo deathmetal není nic pro mě, tak jsem se ustálila na heavy metalu, nejvíc thrash metalu.

Hromada lidí, když se na mě podívá a zjistí, co poslouchám, valí oči a nechápou, jak někdo, jako já, poslouchá takovou hudbu. Není možné jim to vysvětlit. Že když se ve mně odehrávají emocionální bouře, nejvíc mě uklidní jenom kvílení těch kytar, zběsilé bubny. Když jsem rozrušená, naštvaná, jen to rychlé tempo a křik a ten úžasný hlas mě dokáže uklidnit. Vymlátit to ze mě. Přinést mi částečně ten vnitřní klid. Pomáhá mi to zapomenout, aspoň na chvíli. Na všechno. Proto mám pořád v uších sluchátka. Proto v nich pořád něco hraje. Je to můj vlastní svět, kde je všechno dokonalé, harmonické, kde jsem jenom já a moji milovaní interpreti, kteří jako by mě hladili po duši a vytrhávali ze mě všechno negativní.

Hudba je nejlepší přítel. Jenom ona. Pouze ona tady je, když každý odchází. Ona tu je, když potřebujete a nikdy neodejde. Vždycky podrží, pomůže. A proto ji tak, možná až chorobně, miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama