Duben 2013

TDG - Unbreakable heart

12. dubna 2013 v 19:16 | Miss No Strong

CH. *

7. dubna 2013 v 13:40 | Miss No Strong |  diary
V mém životě se objevil nový kluk. No.. nový. Nově starý :D. Znám ho už hrozně dlouho. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, ale vždycky se to drželo v těch kamarádských mezích. Až donedávna.

Po dlouhé době jsem se mu ozvala a začali jsme znovu obnovovat kontakty, psali jsme si hrozně dlouho..domlouvali jsme se,že půjdeme ven, ale nějak z toho sešlo, protože.. všichni víme, jaké je počasí, že ano -_- Přišlo k náhradnímu plánu. Pozval mě do kavárny.

Čekal na mě před školou. Ve středu. 3.4. (poznámka, 2 roky po poznání T.). Od 3. až do nějakých půl 6. jsme tam vydrželi sedět, povídat si, smát se. Když jsem ho viděla, v té kožené bundě..zastavil se mi dech. Nepamatovala jsem si, že byl tak ŠÍLENĚ hezký. V kavárně jsem z něho nespouštěla oči. Důkladně jsem prostudovávala jeho obličej. Černé vlasy. Tmavě hnědé oči. Bledý obličej. Nos posetý pihami. Roztomilý úsměv. Jak nadzvedává jedno obočí, když mu něco přijde zajímavé. Hluboký pohled do mých očí. Jak u pití kávy krabatí čelo. Jak ho všechno zajímá, neustále se na něco ptá. Jak mu zněžní celý obličej, když vidí malé dítě.. Pak jsme se nakonec vydali na autobus. Gentlemansky mi podržel dveře..nikdy nezapomenu,jak jsme snad 5 minut stáli na semaforu a když jsme se rozhodli ho rebelsky přejít,tak potom přeblikl na zelenou :D Ten autobus jsem málem nestihla. Doma jsem se ale cítila tak, jak ještě nikdy.

Měli jsme se vidět ve čtvrtek..vzhledem k jeho zdravotním stavu jsme se ale domluvili na pátek, ještě před školou. Čekal. Před pekárnou, přesně jak jsme se domluvili. Šli jsme spolu směrem k mé škole a povídali si. Když jsme zatočili za roh, oslovil mě a řekl, že mi musí něco říct. Nervózně jsem polkla a vyzvala ho. Chytil mě za ramena a řekl: ,,Jsi jeden z mála lidí, který mi dokáže naslouchat a já si tě za to strašně moc vážím. Proto doufám, že tohle jen tak neskončí." a obejmul mě. Obejmul mě uprostřed pěší zóny. Odvětila jsem něco na způsob, že si nemyslím, že to jen tak skončí, protože je mi s ním hrozně skvěle, tak jak ještě s nikým.. a on se ke mně sklonil a přitiskl svoje rty na ty moje. Znovu podotýkám že uprostřed pěší zóny! Rozloučil se s tím, že má pocit, že našel nový smysl života. Od pátku se tedy dá říct, že považujeme náš vztah za oficiální.

A v sobotu jsem za ním jela (bydlí 3 km ode mě). Potloukali jsme se po venku s jeho psem, řešili hrozně moc věcí, smáli se. Byla ale docela zima, co si budem říkat. Odvedl domů jeho psa a dlouho se nevracel. Když se vrátil, přinesl mi rukavice. Na dotaz, kde má ty svoje se sklopenou hlavou odpověděl, že je zapomněl nahoře. A není nic lepšího, když dobrá záminka na zahřívání rukou, že jo. Ptal se mě na velikost trička. Nechápala jsem. Když jsme chvíli seděli, chtěl vědět, který den přesně mám narozeniny, protože mi chce koupit tričko s jednou z mých oblíbených kapel. Spadla mi čelist. Bylo to moc, po tak krátké době něco takového, nechtěla jsem mu to říct. Jeho slova: ,,Tak s tím budu chodit každý den v květnu, dokud se netrefím do toho správného dne."
Když jsem čekala na odvoz, objímal mě a šeptal, jak mě nechce nikdy ztratit. Najednou že má nápad.. a začal si rozepínat bundu a odvazovat šátek..že mi chce dát svůj řetízek. Spadla mi čelist podruhé.

Ležím tu a nechápu, jak zrovna já můžu mít takové štěstí. Ale TENHLE kluk je můj..jenom můj.